37. 1. The Catalyst

4. října 2018 v 21:38 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
God bless us everyone
We're a broken people living under loaded gun
And it can't be outfought
It can't be outdone
It can't be outmatched
It can't be outrun
No

And when I close my eyes tonight
To symphonies of blinding lights
God bless us everyone
We're a broken people living under loaded gun

Like memories in cold decay
Transmissions echoing away
Far from the world of you and I
Where oceans bleed into the sky

God save us everyone
Will we burn inside the fires of a thousand suns
For the sins of our hands
The sins of our tongue
The sins of our fathers
The sins of our young
No

And when I close my eyes tonight
To symphonies of blinding lights
God save us everyone
Will we burn inside the fires of a thousand suns
Like memories in cold decay
Transmissions echoing away
Far from the world of you and I
Where oceans bleed into the sky

Lift me up, let me go

God bless us everyone
We're a broken people living under loaded gun
And it can't be outfought
It can't be outdone
It can't be outmatched
It can't be outrun

Linkin Park

Písničku si můžete pustit zde.


Londýn, 4. června 2013

"Nedůvěřovat Harrymu? Já?" promnul si unaveně spánky Cormac a vstal z lůžka. Zatímco se oblékal, pokračoval: "Dělám přece všechno, co chcete. Gawaina Robardse máš zpět na Ústředí bystrozorů, takže ostraha Bradavic je samozřejmě zajištěná -"
"To není tak samozřejmé, Cormacu," zavrtěla hlavou Romilda. "Je to skvělé, a je ti vděčný nejen Harry, ale i já sama -"
"Vždyť jsem taky odvolal Garetha Savage i kvůli tobě, moje milá; ještě že se tak příhodně uvolnilo místo na Odboru pro kouzelnou přepravu. Ostatně nesplnil ani moje očekávání. Nezištně jsem mu pomohl, a on mi to nepovažoval za nutné vrátit."
"A já si toho náležitě vážím. Abys věděl jak moc, tak by ti musel aspoň měsíc šéfovat. Tahle zkušenost je jednoduše nepřenosná," pousmála se Romilda, ale hned zvážněla. "Jenže kampaň proti Snapeovi pokračuje."
"Jsem snad majitel Věštce?" rozhodil paže ministr.
"Kdybys zakročil… Prosím, Cormacu."
Cormac založil ruce na prsou a posadil se do rozložitého křesla. Chvíli zachmuřeně hleděl někam nad její hlavu, než řekl: "Romy, jeden z Weasleyů - a řekl bych, že i člen Řádu - se právě zabydluje ve vile jako atašé ve Washingtonu, za velvyslance v Rusku jsem jmenoval toho Scamandera, co si ho Potter přál, Blishwick je v Bruselu nebo Praze nebo kdekoli se ten zatracený samozvanec zrovna nachází, ale Snape… Ne. Snape v Bradavicích učit příští rok nebude. V tomhle se mnou nehnete. I když jsi právě tohle dostala jako svůj nejnovější zpravodajský úkol, že? A mimochodem - moc ti to sluší, když se snažíš plnit svou misi."
"Tak to není. Nikdo mě teď neúkoluje, pokud jde o tebe. To jsem si vymínila."
"Jen se tak nezávazně před tebou baví o tom, o čem by bylo - čistě hypoteticky - třeba mě přesvědčit, že?"
"Nejsem s tebou kvůli Řádu. A říkám jen to, co si skutečně myslím, že je potřeba."
"A co si shodou okolností myslí Řád, protože jim to Snape nabulíkoval."
"Tak to není. Snape nikdy u žádného hovoru o -"
"Jinak řečeno, hovory na téma ministra, který chce ublížit ubohému bývalému Smrtijedovi, se tam vedou."
"To je složitější."
"Takže vedou. Proč ve škole musí zůstat? Není už ani zástupce ředitele."
"To nevím. Jen vím, že… že Snape tam musí zůstat."
"Ačkoli nevíš proč."
"Ano. Zní to divně, ale… jsme ve válce, Cormacu. Mám svou pozici a své úkoly. Máš pravdu, nevím toho hodně, nevím třeba ani to, proč tě Harry požádal o jmenování Rolfa Scamandera velvyslancem, když jeho synovec je součástí podivné vlkodlačí Smečky, tedy těch vlkodlaků, co se nechali vést Zmijozelem, ale Harrymu důvěřuju, stejně jako jsme mu věřili tenkrát - a i ty jsi mu věřil."
"Neřekl jsem, že dělám, co chce?" zabručel Cormac. "A věř mi, vůbec se mi to neříká lehce."
"Tak to ti věřím," zasmála se tiše Romilda. "A napadá mě: ty jeho důvody znáš?"
Zavrtěl hlavou, nejdříve zamračeně, pak se začal usmívat a nakonec se k Romildině překvapení rozesmál. "Je to celé absurdní, že?" Vrátil se k ní na široké lůžko a položil si hlavu do jejího klína. Nechal se chvíli vískat ve vlasech, oči zavřené. A aniž je otevřel, se po chvíli zeptal: "Romy, řekni, co si o Snapeovi myslíš ty, tedy, opravdu jen ty osobně."
Romilda si vzdychla, pak potřásla hlavou. "Nesnáším ho," zamumlala téměř neslyšně.
"Díky za upřímnost," řekl Cormac vážně. "Takže chápeš, proč ho tam nechci."
Romilda přikývla. "Chápu. Přesto tam musí zůstat."
"Proč."
"Harry mě o to požádal," řekla ještě tišeji.
"To mě taky. Protože je součástí ochrany Bradavic," zadíval se na ni pátravě, zda něco dalšího prozradí.
Jenže Romilda jen s viditelným ulehčením přikývla a usmála se. "Nikdo z nás ho nemá rád. Ale víme, že ho potřebujeme. Jsem ráda, že to i ty chápeš."
"Chápu? A ty to skutečně chápeš? Proč je součástí ochrany Bradavic? Proč by to bez něj nemělo jít?"
"Já nevím -"
"Nikdy ses nezeptala? Jen posloucháš, co ti řeknou?"
"Harry -"
"Snape byl zločinec. Dobře. Když se stal ředitelem, tak se nějakou prastarou magií dokázal propojit s Bradavicemi, to beru. Ale nemůže být nenahraditelný, tomu jednoduše nevěřím. A jestli je, tak ať si tam pro mě za mě zůstane, když o tom nikdo nebude vědět, způsob si ten bastard nepochybně najde. Ale učit nebude, ani strašit děti po chodbách, ani udělovat tresty každému jinému než svým Zmijozelům. Jednoduše to už stačilo."
"Protože v září nastupuje tvoje dcera?"
"Nástup Tiphaine do Bradavic s tím nesouvisí. Tedy aspoň ne podstatně. Jen trochu. Snape není jen bývalý Smrtijed, ale hlavně mizerný učitel. Tobě by se snad líbilo, kdyby učil tvou dceru? Kdybys byla na mém místě, nechala bys ho učit své děti?"
"Nemám děti, Cormacu."
"Už jsem ti říkal, že -"
" - že ti jestli Berengaria dá čtvrtou dceru, tak bys zkusil, jestli neumím kluky já," zasmála se hořce Romilda. "To je nabídka, která se neodmítá."
"To jsem fakt takhle řekl?"
Romilda přikývla.
"Romy, já své dcery opravdu miluju. A jestli budou čtyři nebo pět, na tom mi nesejde, tedy… je jedno, jestli budu mít teď syna, pokud… tedy… Jestli opravdu chceš… Myslím, opravdu, pro ně samé, ne, aby ses vyrovnala druhým, nebo mě získala… Chápeš, že nikdy své dcery neopustím, chápeš to, viď?"
"Nejsem typ ženy, který by vydíral. A nebudu tě vydírat ani... ani ničím, protože tohle přece není jen otázka toho, co chci já."
"Opravdu chceš? Čelit tomu všemu… nebudeš to mít jednoduchý, ani když já… vlastně hlavně proto ne."
"A ty? A Berengaria?"
"Má všechno, po čem opravdu touží. A bude mít, o to se postarám. A já? Já to zvládnu," usmál se sebevědomě.
"A když tu nebudeš… Nejspíš je nezodpovědné přivést do tohohle světa a za této situace dítě," zamumlala Romilda.
"To je. Ale to platí i pro to, co se má narodit za dva měsíce Berangarii. A taky pro dítě Ginny. A pro dcerku Hermiony."
"To je něco jiného."
"Nad námi všemi visí stejná hrozba. Ale vzdát se, to je jak za živa umřít. Ne. Jednoduše takhle uvažovat nemíním. Ale ty se rozhodni sama. Vždyť tě do toho nenutím, Romy, to jen kvůli tobě, víš, jak se to říká o těch biologických hodinách a tak," řekl Cormac a podíval se na hodinky. "Promiň, už musím jít. A vyřiď Harrymu a Hermioně, a taky paní ředitelce McGonagallové - je ředitelka, ne? - aby za mnou už kvůli tomu umaštěnému bastardovi nechodili."




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama