36.3 Ego Brain

23. července 2018 v 19:12 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
Annet, téhož dne

"Astorie odmítla přijít, Draco. Nepřemlouvala jsem ji." Narcisa zůstala stát u dveří, nesvlékla si ani klobouk, ani rukavice. Narovnaná, s hlavou téměř v záklonu vypadala velmi hrdě a vážně, tedy ještě hrději a vážněji, než byl zvyklý, a Draco by téměř řekl, že i odmítavě, kdyby to nebyla jeho matka. A matky přece své syny, kteří právě vyvázli ze smrtelného nebezpečí, neodmítají, ne?
"Jsem rád, že tě vidím, matko. O povinnostech manželky si s Astorií promluvím později," vykročil směrem k matce, aby ji objal a pomohl odstrojit. Narcisa se zatvářila skutečně odmítavě, a kousek poodstoupila. Posadil se zpátky do křesla, rozložil ramena a přehodil nohu přes nohu. Ne, tohle ho nemůže rozhodit, ne poté, co se mu podařilo přesvědčit Strážce, bude Narcisa hračkou. "Co ti mohu nabídnout?"
"Přesně v který moment se můj věnný dům dostal do tvého vlastnictví, Draco?"
Draco na moment strnul, skutečně jen na okamžik, a hned vzápětí se usmál. "Nic takového jsem neřekl. Jsem ti vděčný, že mi zde poskytuješ útočiště. Omlouvám se, pokud se tě mé neobratné vyjádření dotklo. Nicméně, šálek čaje by tě mohl osvěžit, vím, jak je přemísťování nepříjemné, zvlášť -"
"Cítím se dobře. Nic nepotřebuji. Nemám důvod se zde zdržet dlouho. Astorie podala žádost o rozvod."
"Na to nepřistoupím," řekl se sebedůvěrou, kterou při posledním setkání s Astorií necítil. Osud mu však dal jasně najevo, že jeho cesta je správná, a může snad Astorie vzdorovat Osudu? "Ovšem to je věc moje a její. Není třeba, abys nám dělala prostředníka."
"To ani nemám v úmyslu. Ostatně s ní souhlasím. Zklamal jsi mne, Draco."
"Kde jsem poslední dva měsíce byl, tě nezajímá?" zeptal se tiše.
"Přeháníš. Zmizel jsi sotva na šest týdnů. Kvůli tomu jsi chtěl se mnou mluvit? Postěžovat si a vyplakat se mi v náručí?"
"To nemám ve zvyku, matko," sevřel područky křesla.
"Ach tak. Jsi drsný muž. A Malfoy," odfrkla. "Tak se tedy svěř, kde jsi byl? Najít nějaký další způsob, jak zavraždit syna Severuse?"
"Ty tu špínu nazýváš jménem? Po tom všem, co udělal?"
"Co udělal?!" podívala se na něj ostře. "Víš, co udělal, ten muž, který tě celý život chránil, abys mu za to vše chtěl zavraždit syna? Víš, co udělal Severus Snape, jemuž ty nesaháš ani po kotníky, a přesto si troufáš nazývat ho špínou? Přišel mě varovat, že bystrozoři chtějí zatknout Scorpiuse za vraždu toho chlapce. Riskoval, znovu kvůli naší rodině riskoval. Velmi se na tebe zlobím."
"Jaká smrt? Jakého chlapce?" nechápal Draco. Scorpius mu napsal, že konečně získal Kámen, ale okolnosti nezmiňoval. A on neměl zatím příležitost kvůli té nešťastné věci se semínkem toho prokletého stromu zjistit více.
"Nepředstírej, že v tom nemáš prsty. Spolužák tvého syna upadl nešťastnou náhodou na římsu krbu v domě slečny Carrowové. Zemřel. Scorpius nám odpřisáhl, že to byla nešťastná náhoda. Hlavně mě nepřesvědčuj, že ta záležitost s tebou nesouvisí. Nevím sice jak, ale jsem si jistá, že i to, že Scorpiuse málem zatkli a odsoudili, je tvoje vina."
"Nemám s tím nic společného," prohlásil Draco a snažil se vložit do svého hlasu veškerou upřímnost. Koneckonců to byla téměř pravda. O smrti chlapce, podle všeho toho, od něhož Scorpius získal Kámen, přece nic nevěděl, a ani ji po Scorpiusovi nechtěl. "Kde je Scorpius nyní?"
"Mimo tvé intriky. A bude pro všechny z nás nejlépe, když to tak zůstane."
"Musím s ním mluvit."
"Chtěl jsi ze svého syna udělat vraha, když jsi mu dal jed pro Severusova syna. To ti nevyšlo. Pak se stejně vrahem stal, a i pokud jsi smrt toho druhého chlapce neplánoval, máš ji na svědomí."
"Scorpius není vrah. Jsem si jistý, že to byla nešťastná náhoda."
"Byl jsi u toho?"
Draco rozhodně zavrtěl hlavou.
"Tak kde bereš svou jistotu? A bez ohledu na to - nejsem si jistá, že to cokoli mění na tom, že jsi Scorpiuse ke skutečné vraždě přesvědčil. Okolnost, že k ní nedostal příležitost, na věci příliš nemění. Je ještě dítě! Jak jsi mohl?!"
"Už jsem to vysvětlil Astorii."
"Opravdu? Ona za vysvětlené nepovažuje vůbec nic. Ostatně jsem ti všechno už napsala, ještě před touto druhou záležitostí. Nešťastná smrt toho druhého chlapce tvá provinění skutečně nezmírňuje. Nevím, proč jsem vůbec přišla, číst umíš. Nemám si s tebou už co říci." Narcisa se otočila a vyšla rychlým krokem ven.
"Počkej, počkej, mami!" Draco vyběhl ven, jeho sebedůvěra zmizela a měl co dělat, aby zahnal potupné slzy, vstupující mu zrádně do očí.
"Šlo mi o život, slyšíš? Málem jsem zemřel. Ale proč ti to povídám, když tobě je spíš líto, že jsem přežil!"
Narcisa se zastavila, avšak neotočila se k němu. Hleděla na bezútěšnou krajinu ostrova, na vysokou trávu bez jediného stromu, na hladinu moře bouřícího u vysokých útesů břehů a plášť jí vlál ve větru, který na Annet téměř neutichal. Stála strnule jako socha a Dracovi snad nikdy nepřipadala tak krásná a vzdálená. Zastavil se několik kroků za ní a neodvážil se přiblížit se a slzy nechal stékat po tváři bez ohledu na své odhodlání být správným Malfoyem a mužem.
A když se otočila, tak Draco uviděl, že i matce tečou po tvářích slzy, a těch několik kroků a hradbu mnoha let mlčení a hrdosti rychle překonal a schoulil se jí do náruče.
"Nechci, abys zemřel, nikdy jsem nechtěla, abys zemřel, Draco," opakovala mu Narcisa do vlasů a hladila ho po zádech, jako když byl malý chlapec. "Jsi to nejdůležitější, co v životě mám. Vždy jsi byl. Jsi můj syn, Draco."
A Draco se nechal chvíli unášet pocitem, že všechny starosti zmizí v náruči matky, který si už tak dlouho nemohl dovolit a který byl lží, už když byl malý chlapec a měl snad právo si to namlouvat. Jenže svět byl stále stejně na pokraji války a něčeho mnohem horšího, pokud nezastaví Joshuu Grangera. A zastavit ho mohl jen s pomocí Gellerta, který získá Kámen smrti, a získá jej díky němu, čímž si konečně zajistí jeho vděčnost a úctu. Tohle všechno bylo příliš důležité, aby mohl Astorii a matce dovolit zmařit to kvůli jejich opičí lásce ke Scorpiusovi. Bude to přeci Scorpius, kdo bude z jeho skvělého postavení po boku Pána světa těžit. Dělá to i pro něj. Všechno, co dělá, dělá především pro svého syna, ať si o tom obě naivní, hloupé ženy myslí cokoli.
"Já stejně tak miluji Scorpiuse," řekl tiše. "Chci jej vidět, protože jej mám rád. Mám o něj starost. Budu muset zase riskovat svůj život a…" vzal Narcisiny obě dlaně do svých a podíval se jí naléhavě do očí, "musím mu říct, jak moc mi na něm záleží, bez ohledu na cokoli, i na nešťastnou smrt toho chlapce. Přísahám, že po něm nic nebudu chtít. Jen ho chci vidět. Potřebuji ho vidět. Je můj jediný syn."
Narcisa vymanila své dlaně z jeho rukou a vzdychla si. "Pojď, projdeme se," zavěsila se do něj a vydala se po pozvolna se svažující pěšině k útesu. Mlčela a Draco se křehké příměří neodvažoval narušit. Zastavila se na útesu, vysoko nad mořem a pustila se jeho paže. Až sem zalétaly drobné kapičky vln, rozbíjející se o kameny hluboko pod jejich nohama. Vlny se těžce převalovaly; až k obzoru neviděl nic jiného než moře a racky. Pohybující se masy ocelově šedé vody ho hypnotizovaly a téměř ho jímala závrať a bázeň před nesmírností oceánu a jeho silou a mimoděk o krok ustoupil.
"Dobrá, Draco. Domnívám se, že bys na to beztak časem přišel, protože tvého syna si odvedl pobočník tvého Grindelwalda - ostatně proti vůli Astorie i mé."
"O tom jsem nevěděl."
"To jsem si myslela, protože pan Byrtus přišel vlastně kvůli tobě. Ani oni nevěděli, kde jsi. Znepokojilo mne to."
Draco přikývl, nemělo smysl teď připomínat, že své znepokojení velmi dobře skrývala, alespoň dokud mu neřekne, kde Scorpius je. I když… teď, když věděl, kdo jej odvedl, to vlastně nebylo tak těžké. "Je v Kruvalu?"
Narcisa přikývla. "Slib mi, že ho nebudeš do ničeho zatahovat. Přetni konečně ten kruh, který nedokázal přetnout tvůj otec, Draco."
"Už jsem to přece slíbil," usmál se spokojeně Draco.

………

Magadanská oblast, Olský distrikt; téhož dne

Nebyla si jistá, zda to byl dobrý nápad, ale tohle byla poslední šance a ona se rozhodla se jí chopit. Ležela na boku vedle Pavla, který se choval, jako by si její přítomnosti vůbec nebyl vědom, dlaň položenou na jeho hrudi. Zdvihala se v pravidelném nádechu a výdechu. Žil. A před chvílí dokonce vypil půl šálku Ivan-čaje oslazeného medem, který mu na radu paní Ljudy připravila. To bylo velmi dobré.
Zavřela oči a v polospánku si konečně vybavila, proč jí byla Ljuda povědomá. Před lety, když děti byly ještě malé, se vracela sama domů po vytržení zubu moudrosti. A při přestupu na Palmovce se jí udělalo slabo, musela si sednout na lavičku, ale nepomáhalo to. Lidé ji míjeli, jeden za druhým, nevšímavě a lhostejně, a ona se styděla si na veřejnosti lehnout. Cítila, jak slábne a svět kolem ní černá. Až téměř v mdlobách uslyšela: "Musíš se na tu lavičku natáhnout, sezení ti nepomůže." A laskavé ruce ji položily a pohladily po čele. "Teď ti natřu spánky bylinkovou vodičkou, za minutku ti bude dobře. Ale seď pak ještě chvíli, a doma si pak lehni." Neměla chuť nechat si natírat vůbec nic žádnou vodičkou, jejíž složení neznala, avšak neměla sílu ani mluvit, natož se bránit. Jen otevřela na chvíli oči a zahlédla nad sebou laskavou tvář, již pak okamžitě zapomněla. Až dodnes.
Skutečně se jí pak udělalo dobře, ale když se posadila, nikdo vedle ní nebyl a ona si nebyla jistá, zda se jí všechno jen nezdálo. Na příhodu, tak moc se nehodící do její racionální představy světa, pak rychle zapomněla. Byla to Ljuda? Ta myšlenka ji z polospánku probrala a Erika se posadila. Nesmysl, zavrtěla pro sebe hlavou. A přesto ji pohled a dlaně té ženy hřály i nyní.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama