34. 1 Human

29. března 2018 v 20:22 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
Maybe I'm foolish, maybe I'm blind
Thinking I can see through this and see what's behind
Got no way to prove it so maybe I'm blind

But I'm only human after all, I'm only human after all
Don't put your blame on me
Don't put your blame on me

Take a look in the mirror and what do you see
Do you see it clearer or are you deceived in what you believe

Cos I'm only human after all, you're only human after all
Don't put the blame on me
Don't put your blame on me

Some people got the real problems
Some people out of luck
Some people think I can solve them
Lord heavens above
I'm only human after all, I'm only human after all
Don't put the blame on me
Don't put the blame on me

Don't ask my opinion, don't ask me to lie
Then beg for forgiveness for making you cry, making you cry

Cos I'm only human after all, I'm only human after all
Don't put your blame on me, don't put the blame on me

Some people got the real problems
Some people out of luck
Some people think I can solve them
Lord heavens above
I'm only human after all, I'm only human after all
Don't put the blame on me
Don't put the blame on me
I'm only human I make mistakes
I'm only human that's all it takes to put the blame on me
Don't put your blame on me

I'm no prophet or messiah
Should go looking somewhere higher

I'm only human after all, I'm only human after all
Don't put the blame on me, don't put the blame on me
I'm only human I do what I can
I'm just a man, I do what I can
Don't put the blame on me
Don't put your blame on me

Písničku si můžete pustit zde.





"…ale ze všech vykonavatelů Grindelwaldova zla byl nejobávanější jeho kat a pravá ruka, Johannes Sigismund Stielmann. Od počátku Grindelwaldova vzestupu v kouzelnickém Německu až do jeho pádu měl pověst bezcitného štváče, vynalézavého, krutého a nesmírně inteligentního kouzelníka, plně oddaného novému režimu. Ovšem na rozdíl od svého pána zemřel Stielmann v souboji. 10. 5. 1945 ho vystopovalo mezinárodní komando bystrozorů, vedené Filiusem Kratiknotem (viz Kratiknot), který po hromadné popravě skřetí vesnice v Lotyšsku přísahal pomstu…"
-Vzestup a pád černé magie, str. 418-



Bradavice; téhož dne (31. května 2013, pátek)

"Ale, ale… Carmichael, Towler, Bonattiová, Brocklehurst, Voigt, Dunbar, Doherty a Kirkeová… Copak dělá výkvět Nebelvíru po večerce na školních chodbách?"
"Pro nás ještě není po večerce. Jsme plnoletí. Pane." Alick Carmichael jej pohledem vyzýval, nepřátelsky. Někdo by to snad nazval odvahou, a Severus za jiných okolností drzostí, kdyby právě vnuk Maxe a Georgie na nenávist neměl právo; ne že by ta dávná záležitost, tak hloupě a nepříhodně rozvířená Ritou, mohla chování studenta jakkoli omluvit.
"Já nejsem Nebelvír," ozval se Ryence Brocklehurst.
"To má být argument?"
"Proč?" pokrčil rameny Brocklehurst. "Nemám důvod jakkoli argumentovat. Večerka podle školního řádu i pro mě, stejně jako pro mé přátele, začíná až po jedenácté. Anebo jsme porušili nějaké jiné pravidlo, o němž jsem se dosud nedozvěděl?"
"Co děláte ve třetím patře?"
"Procházíme se," zvedla hlavu Gorawen Kirkeová. "Máte s tím nějaký problém, pane?"
"Třetí patro není zakázané," strčil si Brocklehurst ruce do kapes.
Severus Snape si je chvíli mlčky měřil pohledem, který dříve tak dobře zabíral, bez ohledu na to, zda studenti měli, nebo neměli pravdu. Jenže sedmáci zrak neklopili, odmítali dát najevo jakoukoli známku provinilosti, ačkoli vinni byli, něčím určitě, třebaže Snape zatím nevěděl čím. Bylo jich příliš mnoho na příliš opuštěném místě, než aby to nic neznamenalo.
"Odebírám deset bodů z Nebelvíru," rozhodl se ignorovat havraspárský prvek, "za každého."
"Na to nemáte právo," stiskl zuby Alick Carmichael. "Budeme si stěžovat paní ředitelce."
"To je nepochybně pro změnu vaše právo," zkřivil ústa v úšklebku Snape. "Ať už děláte cokoli, doporučuji vám toho nechat." Otočil se, nechal obzvlášť působivě zavlát plášť - ne že by na tom těm Nebelvírům záleželo - a beze slova odkráčel dříve, než jeho autorita utrpí ještě více.
Budou si stěžovat, jistě. Minervě, a s tou to urovná dříve, než se k ní vůbec dostanou, a nepochybně i Auroře, jak jinak. A hrdá Aurora Sinisterová, tak přesvědčená o své vlastní spravedlnosti, za ním a za Minervou rozhořčeně přiběhne s protestem. Za jiných časů by mu to připadalo zábavné.
Minerva už v ředitelně byla, za jeho stolem, ponořená v práci, a on spolkl osten nespokojenosti. Samozřejmě, že bylo dobře, že plní povinnosti ředitele a že je dokonce plní bez jeho pokynu. Přípravou závěrečných zkoušek ji ostatně zvykl pověřovat každý rok; jeho to zoufale nebavilo a Minerva při své oddanosti škole a hypertrofovaném pocitu odpovědnosti se nikdy ani nepokoušela nic namítat. Jenže letos ji nepověřil. Samozřejmě jen proto, že měl příliš mnoho jiných starostí, takže bylo všechno v nejlepším pořádku, když se pustila do práce bez jeho výslovného pokynu, ujistil se.
Hleděl na její obličej zestárlý ve službě škole a přemýšlel, zda má vůbec nějaký osobní život, tedy cokoli mimo školu. Snad i měla, ale on o tom nic nevěděl, kromě toho, že byla nějakou dobu vdaná a že už před mnoha lety ovdověla.
"Jak se vlastně jmenoval tvůj manžel?"
Zvedla překvapeně hlavu od pergamenu, jen křečovitě sevřené prsty kolem pera prozrazovaly, že se na to ptát neměl. Po chvíli je uvolnila.
"Elfie, Severusi. Včera uplynulo čtyřicet dva let od naší svatby. Je milé, že sis vzpomněl." Sklonila se zpět k práci a Severus se tiše posadil do křesla za ni.
"Narazil jsem před chvíli na partu Nebelvírů ze sedmého ročníku. Carmichael, Towler, Kirkeová, Bonattiová, Brocklehurst a někteří další. Sešli se v jedné z prázdných učeben ve třetím patře. Tvářili se záhadně." Minerva neodpovídala, nezvedla ani pohled od své práce. "Kromě toho byli nesnesitelně drzí, a za to jsem přirozeně musel odebrat body Nebelvíru."
"Přirozeně," nezvedla hlavu Minerva. "Ryence Brocklehurst je Havraspár. Nejsem už ředitelkou Nebelvíru, Severusi."
"Toho jsem si až příliš vědom."
Minerva položila pero a otočila se konečně k němu. "Už dlouho se tě chci zeptat, co máš proti Auroře."
"Kromě toho, že šikanuje zmijozelské studenty?"
"Nikdy jsem neměla takový dojem."
"Samozřejmě," odpověděl unaveně. "Kvůli tomu jsem s tebou ale nechtěl hovořit."
"Proč si to tedy myslíš?" nehodlala Minerva téma opustit. "Joshua si stěžoval?"
"Dokážeš si představit Joshuu, jak si stěžuje?"
"Ne," zavrtěla hlavou. "Ale k tvé první otázce: netuším, co mohou mít za lubem, pochybuji však, že by to mohl být problém."
"Jak jinak, jsou to Nebelvíři."
"Jsou to studenti, kteří nikdy neměli nejmenší kázeňský prohřešek, Severusi. Nebuď zbytečně podezíravý."
"V dnešní době nemůže být nikdo zbytečně podezíravý."
"Slečna Kirkeová je sestra toho mrtvého studenta?" vložil se do jejich rozhovoru Brumbál.
"Ano, jde ale o velmi zodpovědnou -" pokusila se o námitku Minerva.
"Potom souhlasím se Severusem. Bylo by dobré, kdybys zjistila, co se děje."
Minerviny rty se stáhly do úzké čárky. "Neřekla jsem, že to neudělám."
"Je skvělé, že spolu souhlasíte," rozzářil se Brumbál a Severus pocítil nesmělý závan uspokojení z výrazu Minerviny tváře. Jenže kvůli pocitům uspokojení či podráždění zde nebyl, dokonce ani kvůli aktivním Nebelvírům, kteří skutečně mohli plánovat jen rozlučkový nebo narozeninový večírek.
"Ano, také jsem rád. Ovšem přišel jsem kvůli něčemu jinému. Teď je poslední rok, kdy tu mohu zůstat, Minervo. Nenamítej nic," zvedl ruku, když viděl, jak se jeho zástupkyně nadechuje, "víme to oba stejně dobře. Musíme naplánovat, co dál."
"Měla jsem za to, že v tom máš už jasno. George byl výborná volba. Ostatně u plánování budoucnosti Bradavic by měl být."
"Jistě, probereme to i s ním. Nejdřív jsem však chtěl znát tvůj názor. George byl samozřejmě nejlepší ze všech špatných možností, které mi zbyly, abych byl přesný. Ovšem není dostatečně silný, navíc nebude moci využívat veškerý potenciál ředitele, dokud budu naživu. Bude potřebovat pomoc."
"Máte v úmyslu obětovat svůj život ve prospěch Bradavic, kolego?" ozval se s neskrývanou ironií Armando Dippet.
"Severus nikdy neváhal obětovat svůj život ve prospěch Bradavic," pronesl měkce Brumbál a Minerva rozhodně přikývla.
"Nikdy jsem si nemyslela, že máš v úmyslu opustit skutečně školu. Žít zde můžeš."
"Nebudu ředitel koleje. Nebudu ani učitel. Jako co přesně tu mám žít, Minervo?"
"Jako skutečný ředitel. Přísahal jsi."
Snape vstal a přešel k oknu. "Vidíš, právě o to jsem chtěl požádat tebe, třebaže tě nyní žádná formální přísaha neváže."
"Zůstanu, Severusi."
"Děkuji. Budu tu, dokud tu zůstane Joshua. Ředitelem Zmijozelu se stane Alfred Bole, lektvary si je ochotný převzít Michael Corner."
"Corner byl na lektvary výborný," přikývla Minerva. "Navíc člen Řádu. Je skvělé, že jsi ho dokázal přesvědčit, aby opustil svou lékárnu v Kentu."
"Corner je přijatelný," souhlasil Snape. "Přesvědčil ho Harry. Je třeba ještě vybrat učitele Obrany proti černé magii."
"Za těchto okolností… nezkoušel jsi přemluvit Evandruse, aby ještě jeden rok pokračoval?"
"Ne. Nebudeme pokoušet osud, Minervo."
"Znáš můj názor. Kletba smrtí Toho-koho-nevzpomínáme musela zaniknout. Albusi, to jsi přece říkal i ty," otočila se k portrétu.
"Je to nepochybně pravděpodobné. Ovšem pokud se Severus rozhodl neriskovat… Jeho stanovisko chápu a respektuji."
"Ředitelem je profesor Snape. Toto je na něm," přidal se Phineas Black. "Milý kolego, nebyl by ochotný vzít Obranu ctihodný Alfred Bole? Pamatuji na něj jako na studenta, byl na ni excelentní."
"Alfred Bole se celý život věnoval léčitelství, pane kolego, obávám se, že jeho dávné znalosti obrany jsou již hluboko zasuté," odpověděl Snape a přemýšlel, jestli někdo připomene, že s výjimkou jeho samého již přes sto let nikdo ze Zmijozelu Obranu proti černé magii neučil. Nepřipomněl.
"Evandrus se vrátí na své místo. Je ho tam potřeba minimálně stejně jako v Bradavicích. Jeho vztahy s ministrem se podle Harryho už urovnaly a jeho návratu nic nebrání."
"Doufejme," vzdychla si Minerva. "Ale právě Evandruse bych tu měla nejraději. Co si myslíš o Gawainovi?"
Snape přikývl. "Ano. Zeptej se ho."
"Dobrá volba," souhlasil i Brumbál. "Minervo, vzpomínáš si na Alefernu Stielmannovou?"
"Prosím?" otočila se na portrét nevěřícně Minerva. Snape se také na něj překvapeně zadíval. Jméno mu nic neříkalo. Jak jen proanguse souvisí s čímkoli z toho, čím se nyní museli zabývat? Ovšem o tom, že s tím nějak souviset musí, ani na okamžik nepochyboval.
"Aleferna Stielmannová. Uprchlice z Německa."
Minerva konečně pomalu přikývla. "Jistěže si vzpomínám. Nezapomenutelná dáma. V čem je to důležité, Albusi?"
"Severusi, ty jsi, předpokládám, prověřoval rodinu nejbližšího přítele svého syna."
"Jamese Siriuse Pottera?" zvedl Snape obočí. "Ani ne. Jeho předci svou nesnesitelnost vynahrazovali věrností principům pravdy a lásky. Nebo jsem něco nepostřehl?"
"Mám na mysli Williama Paula Johannese Silvera."
"Jeho rodina je v pořádku. Nikdy se nepostavili na stranu Pána zla, ani jeho otec, ani dědeček."
"Pán zla nebyl jen jeden. A ten chlapec má také babičku. Což mi připomíná - Hermioně jsi už svůj úmysl odvést syna z Bradavic oznámil?"
"Neřekl jsem, že hodlám vzít Joshuu ze školy."
"Ach, určitě?" podíval se na něj Brumbál zpoza svých brýlí. "Zřejmě jsem si tvá slova špatně vyložil."
"Willova babička je Matilda Stielmannová," došlo Minervě. "Matilda byla docela milé děvče, na rozdíl od své matky. Ovšem nemůžeme vinit děti z hříchů jejich rodičů."
"To nemám v úmyslu. Nikdy jsem Matildu nevinil z hříchů jejího otce a nebudu tak činit ani u jejích potomků. Přesto si myslím, že byste to měli vědět."
"Počkejte," došlo konečně Snapeovi, odkud jméno zná. "Stielmannová. Máte na mysli toho Stielmanna?"
"Ano," odpověděla Minerva. "Albus poskytl po válce vdově válečného zločince azyl přímo ve škole."
"Pobočníka Grindelwalda?"
"Hrozilo jí zatčení. Byla v naději, Severusi."
"Žena Johannese Sigismunda Stielmanna žila přímo ve škole?"
"Vdova. Pouze první dva roky. Pak se situace zklidnila a přestěhovala se i s dcerkou do Chroptící chýše."
"Která je na pozemcích Bradavic."
"Jistě. Jinak to nešlo. Řízení o azylu se táhlo velmi dlouho. Pak pochopitelně Bradavice opustila."
"Bez rozloučení," podotkla Minerva.
"Byla se rozloučit, Minervo. Možná ne s tebou, ty jsi jí však příliš dávala najevo, že ji nemáš ráda."
"To není pravda! Jen jsem nesouhlasila s tím, aby taková osoba žila mezi dětmi. Nebylo to bezpečné."
"A nenechávala sis to pro sebe, vzpomínám, Minervo," pousmál se Brumbál. "Velmi jsem tvou odvahu tehdy obdivoval, ačkoli křičet jsi na mě nemusela; byl to koneckonců Armando, kdo o azylu pro Alefernu rozhodl."
"Na vaše naléhání, Albusi," řekl Armando Dippet. "Nemohl jsem nevyhovět zachránci kouzelnického světa."
"A Filiusovo."
"A Filiusovo," přikývl Dippet. "To mě tehdy velmi překvapilo."
"Nebylo to až tak nelogické," odpověděl Brumbál. "Aleferna nenáviděla vše, co ztělesňoval Grindelwald i její manžel. A byla v nebezpečí. Bylo naší povinností konat."
"Aleferna nenáviděla všechny a všechno," pronesla se stisknutými rty Minerva.
"Byla to hrdá žena," přikývl Brumbál.
"A její pravnuk patří mezi nejbližší přátele našeho Vyvoleného. Nelíbí se mi to," mračila se Minerva. "Tobě také ne, Albusi, jinak bys s tím vůbec nezačínal."
"Třebaže nemíníš vinit děti z hříchů jejich předků."
"To nemíním. Ovšem je to zvláštní náhoda."
"Na které Brumbál nevěří," poznamenal zamyšleně Snape.
"Jestli máš na mysli, že bych v tom viděl nějaké spiknutí, tak to si nemyslím. Na náhody však nevěřím, v tom máš pravdu, Severusi."
Severus přikývl. Pak se pomalu podíval na Minervu i do tváří těch bývalých ředitelů, kteří se ve svých portrétech zdržovali. "Nyní si chci s Brumbálem promluvit v soukromí."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama