33.1 The Unforgiven III.

20. března 2018 v 19:58 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
How could he know this new dawn's light
Would change his life forever?
Set sail to sea but pulled off course
By the light of golden treasure

Was he the one causing pain
With his careless dreaming?
Been afraid
Always afraid
Of the things he's feeling
He could just be gone

He would just sail on
He would just sail on

How can I be lost?
If I've got nowhere to go?
Searched the seas of gold
How come it's got so cold?
How can I be lost
In remembrance I relive
How can I blame you
When it's me I can't forgive?

These days drift on inside a fog
It's thick and suffocating
This seeking life outside its hell
Inside intoxicating
He's run aground
Like his life
Water's much too shallow
Slipping fast
Down with the ship
Fading in the shadows now
A castaway

They've all gone away
They've gone away


Forgive me
Forgive me not
Forgive me, why can't I forgive me?

Set sail to sea but pulled off course
By the light of golden treasure
How could he know this new dawn's light
Would change his life forever

Metallica

Písničku s můžete pustit a překlad přečíst zde.



"Prospěch obecný a prospěch konkrétní jen zřídkakdy kráčejí ruku v ruce. Jasně, já vím. Jenže na světě jsou pravdy, které jsou nakonec horší než lež." Anton Goroděckij. Sergej Lukjaněnko: Noční hlídka.


Brusel, Molenbeek; téhož dne (28. května 2013)

"Tohoto, Nielsi," řekla francouzsky a ukázala na mladého, černovlasého muže s krátce sestřiženým vousem, vedoucího za ruku asi tříletého chlapce s velkýma, udivenýma očima.
"A kluka?" zeptala se jí mudlovská policistka, zatímco jejich dva kolegové označeného Araba vytáhli stranou a zručně jej spoutali.
Médea mlčky přikývla a následovala své kolegy do strážnice, nespouštějíc oči z muže. Nepřátelsky si ji měřil. Téměř jako by věděl. A nejspíš i věděl; minimálně musel tušit. Nepochybovala, že něco věděli či tušili všichni, kteří žili stísněni ve starých domech, ve čtvrti, kam se dříve raději nechodilo - a z níž se dnes bez povolení nevycházelo. Sloužila v Bruselu teprve týden, ale strachu, nenávisti a toho, že vědí, si v očích muslimů, mezi nimiž hledala i jen slabé známky magie, nevšimnout nemohla. A přece doufali, nepřestávali doufat, ukrytí a uvěznění ve své křivdě, pocitu vyvolenosti a vysokými zdmi s ostnatým drátem a všudypřítomnými kamerami. A proto zde nyní byl po počátečních nepokojích a spravedlivé pomstě jejich sousedů klid a pořádek. Většinou. Vlastně větší většinou, než místní pořádkové oddíly očekávaly, jak jí svěřili Niels, Mathis a Veerle, její mudlovští parťáci. Zatím. Co se stane, až jednoho dne doufat přestanou?
"Polož semka ukazovák," přikázala muži Veerle. Médea nahlédla na display přístroje a přečetla si údaje o zadrženém. Nic jí neříkaly, nepatřil k žádné z arabských kouzelnických rodin, o nichž věděla. Zkontrolovala chlapce, i u něj odhalila stopy magie, byť poněkud slabší.
"Je to tvůj syn?"
"Syn mé sestry."
"Kde je tvá sestra?"
Muž mlčel.
"Nic jí nehrozí."
Plivl Veerle do obličeje a zamumlal něco v arabštině. Matthis na něj okamžitě použil paralyzér.
Médea k ležícímu muži přistoupila. "Nekomplikuj to. Jsem tu, abych takové, jako jsi ty a tvůj synovec, chránila." Vložila do svého hlasu tolik upřímnosti, kolik dokázala. "Takové, jako jsme my," dodala naučenou větu v arabštině, či spíše pokusu o ni.
Muž něco odpověděl, se stejně nenávistným výrazem. Ale alespoň si neodplivl; ne že by na tom záleželo.
"Nerozumím ti, nemluvím arabsky."
"Nejsme jako ty," zopakoval muž francouzsky. "Nevěřím ti vůbec nic, čubko."
"Ne, Nielsi," zadržela Médea nohu svého druhého kolegy. "Odveďte je k výslechu," obrátila se ke službě. "Chci všechny jejich příbuzné, které najdete." K mužovým zádům ještě pronesla: "Zjistíme to, Amanullahu. Je mi líto, že to nechápeš a že to pro tebe i chlapce bude složitější," pousmála se a otočila se, aby pokračovala ve své práci.
Pak už muži s černookým chlapcem nevěnovala pozornost, nevšímala si proudu nevybíravého klení v arabštině, francouzštině i vlámštině ani vzlykotu chlapce, jen sledovala proud lidí procházející koridorem před služebnou a snažila se soustředit na vibrace detekčního náramku a zapomenout na pocit uspokojení, který před chvílí pocítila.
Nejsem na jejich straně, zopakovala si. Naopak, je zde, aby je zničila. Nepatří k nim. Není odpovědná za to, co se tu děje, ani za to, co dělá ona sama, protože na rozdíl od svých kolegů, kouzelníků i mudlů, ona zde není, aby si užila svou malou či větší moc. Ona není zfanatizovaná nenávistí k lidem, kteří se provinili tím, že by se mohli provinit, a někteří ani to ne. Kolektivní vina, jak naivně si lidstvo představovalo, že se s tímto běsem jednou provždy po Grindelwaldově světové válce vyrovnalo! Jenže Grindelwald je zpět a lidé jsou stejní. Proč by neměli být?
A ona cítila uspokojení z toho, že zadržela Matthise, aby kopal do bezbranného muže. Nejen z toho, co si to snaží namluvit! Nebyla tu kvůli moci, jenže moc byla svůdná a ona její vábení vnímala, ačkoli chtěla věřit, že mu nepodléhá. Možná by si to měla přiznat, možná si to musí přiznat, aby mu odolala i v budoucnosti, už jen proto, že bylo příjemné být na správné straně. Moci rozhodovat, vždyť moc může být využita nejen ke zlému, ale i k dobrému! Bylo v její moci označit kohokoli, kdo se jí nelíbil, ale to by neudělala. Bylo v její moci nesplnit úkol a nechat muže i chlapce jít; nikdo nikdy by nedokázal, že si jejich magie všimla.
Ani to neudělala.
Bylo to skutečně jen proto, aby prokázala, že jí mohou věřit? Ano, ano, jistěže ano! Musela si přece získat jejich důvěru, pokud měla splnit to, co si předsevzala. Musela odstranit pochopitelné pochybnosti Bertolda, musela mu dokázat svou oddanost a spolehlivost, a nejen proto, že ho chce konečně požádat o dovolenou a odjet do Irska. Její role byla větší, důležitější než jejich životy. Nesmí se nechat zviklat zuřivou a pohrdavou nenávistí muže ani tichým pohledem chlapce, který za celou dobu nepromluvil ani slovo.
Anebo si to vše jen namlouvala, aby přežila? Nebo ji to dokonce těšilo? Nepřála jim nic zlého, kdyby - až! - se dostane dostatečně vysoko, bude moci jim nebo jim podobným pomáhat. Pak najde i toho chlapečka s velkýma očima a postará se o to, aby se dostal do nějaké příjemné kouzelnické školy, tedy v podstatě kamkoli jinam než do Kruvalu.
Jenže on už nebude naživu.
Proč by neměl být? namítla sama sobě. Nic o tom ve skutečnosti nevěděla. Oficiálně jim řekli, že odhalení kouzelníci budou deportováni do zemí původu, že úmyslem princepse není oslabovat počet kouzelníků. Kouzelnická krev je přece vzácná. Ne, nic jim nehrozilo, přinejmenším tomu chlapci ne. A pokud je to jinak… to nebyla její odpovědnost, ona o tom nic nevěděla, a nic s tím ani nemohla udělat, tedy alespoň nyní ne, protože pokud se jí podaří splnit to, co si předsevzala… Zničit Gellerta Grindelwalda. Tohle je skutečné řešení, ne dočasná záchrana do okamžiku, kdy potkají další hlídku s jiným kouzelníkem. Ostatně kvůli svému plánu už musela udělat i horší věci, vzpomněla si na vyhaslé oči muže, který se se svou rodinou skrýval mezi Laponci za polárním kruhem. Použila Nepromíjitelnou. Dá se prominout, když ji použila pro svou obranu v boji s mužem zahnaným do kouta?
"Slyšel jsem na tebe jen samou chválu," vytrhl ji ze zamyšlení hlas Bertolda Pauliniuse. "Dej mi ruku, přenesu nás někam, kde budeme mít víc klidu."
"Jsem ve službě."
"Tvoji službu určuju já. Řekl bych, že právě skončila. Ruku."
Poslechla ho a za chvíli se ocitli v luxusně zařízeném pokoji. "Vítej v mém bruselském apartmá," rozhodil ruce. "Jak se ti tu líbí?"
"Nádhera," usmála se. "Hlavně když to srovnám s kavalcema ve společné ložnici nováčků…"
"Máš hlad?"
"Ještě ne. Možná později," usmála se na něj.
"Cokoli bude lepší než šlichta v kantýně kasáren, rozumím," přikývl. "Plánoval jsem malou večeři jen pro nás dva. Tady."
"To je milé. Ale víš, že…"
"Nehodlám tě znásilnit. Ale ty mi neupírej možnost pokusit se tě přesvědčit."
"To by mohlo být zajímavé," upřeně se na něj podívala.
"Každý okamžik s tebou je zajímavý, Médeo," nespouštěl z ní oči, pak se otočil a přivolal láhev vína s dvěma skleničkami. Naplnil pomalu a obřadně obě a jednu ji podal.
"Na co?" naklonila hlavu Médea.
"Na tebe. Víš, že tvoje hlídka je nejúspěšnější ze všech v celé Belgii?"
Napila se a přinutila se usmát. "To mám radost."
"Já taky. Jsem na tebe hrdý. A jsem rád, že jsem se v tobě nemýlil. I když si někdy říkám, proč ti tolik důvěřuju, když mě pořád odmítáš."
"Neodmítám tě, jen… jen chci počkat, Bertolde."
"Ano. Vím a respektuju to."
"Teď to zrovna tak nevypadá."
"Neříkala jsi, že by to mohlo být zajímavé?" zasmál se, ale ihned zvážněl. "Nechci tě jen jako milenku, Médeo, ale to ty víš."
"Stanovilo už Jeho Veličenstvo, kdy mě přijme?"
Zavrtěl hlavou. "Přemýšlel jsem o tom, co dál. Nechci, abys zůstala pěšákem, i když ti ta černá uniforma sluší. Máš na víc. Jak se ti tu vlastně líbí?"
"Nejsem tu, aby se mi tu líbilo. A bylo hůř."
"Pokud je to na tebe moc tvrdý…"
"Tak?" naklonila trochu hlavu na stranu a vyčkávavě se na něj podívala.
"Je čistě na mně, co má kdo z mých lidí absolvovat, než ho pustím dál."
"A co to znamená, pustit dál?"
"Co bys říkala na vedoucí místo? Organizovat, místo být v poli…"
"To myslíš vážně?" přimhouřila oči a zvolna se napila. Olízla si pomalu rty, na nichž jí zůstala krůpěj vína.
"Mám ve zvyku myslet vážně všechno," odpověděl s kamennou tváří. "Gellert rozhodl, že uzavřené zóny mají vzniknout i v Makedonii, navíc je třeba neprodyšně oddělit hranice od Albánie, z té si kdovíproč chce udělat skanzen těch špinavců," ohrnul pohrdlivě rty. "Ty to tam přece docela znáš, ne?"
"Babička se tam narodila."
"Vím. Docela nedávno jsi tam navštívila příbuzné."
Médea přikývla.
"Uvažuju, že bych mu navrhl, že bys dostala na starost vybudování uzavřené zóny ve Skopje. Vytipovat místo, vnitřní správa, pracovní služba, a tak, jako tady… A pro sebe bych požádal o místo makedonského konzula. Pracovali bychom spolu. To by bylo skvělé, ne?"
"Ano. Jenže Makedonie konzula nemá, podléhá srbskému."
"Právě. Takže je to místo volné. Jen… abych tě mohl navrhnout na tak odpovědnou pozici, a to já chci, když už jsi prakticky moje žena, tak… neuraž se, ale musím si být opravdu jistý tvými úmysly."
"Hned na začátku jsi na mě zkusil tak důkladný nitrozpyt, že mě dva dny bolela hlava," řekla hořce. "Mé úmysly znáš."
"Určitě jsi slyšela o nitrobraně," díval se na ni upřeně.
"Jistěže. Slyšela, ale dobrá jsem na ni nikdy nebyla, to si snad ze školy pamatuješ. A taky jsi mě už vyslýchal pod Veritasérem," zalhala bez zaváhání a nechala si do očí vstoupit slzy. "Prošla jsem táborem, kde jsem se plazila v bahně, dělala nejpodřadnější práce, střílela z mudlovských zbraní a měla hlad a žízeň, spala v dešti v lese a nepoužívala kouzla. Za polárním kruhem jsem pomáhala chytat uprchlý muslimy a zabila jsem, a tady… jak jsi to říkal? Že mám nejlepší výsledky? A přes to všechno… Ty máš pořád pochybnosti, Bertolde?"
Bertold chvíli vypadal nejistě, pak zavrtěl hlavou. "Nemám, jen… Musím svůj návrh odůvodnit něčím jiným, než že jsi okouzlující a že tě miluju."
"A to nyní nemůžeš," řekla hořce. "Jestli je to potřeba, tak mě samozřejmě vyslechni znovu. Nemám co skrývat," podívala se mu zpříma do očí, nechala slzy volně téci po tvářích a zlehka se dotkla jeho dlaně.
Bertold ji objal a zašeptal do vlasů: "Jeden výslech stačí, moje milá. Věřím ti."
Médea se s hlavou zabořenou do Bertoldovy černé košile pousmála. Tetička Nia měla pravdu, jejich dar, snad dědictví po vílách, skutečně funguje. Ostatně tohle věděla už jako dítě; drobné, nevinné lži jí vždy procházely překvapivě snadno.
Zvedla hlavu a vyhledala jeho rty. Vždy působil striktně a odtažitě, a dosud její rozhodnutí spát s ním až po svatbě až překvapivě respektoval, a ona si začala myslet, že možná po ní tak docela ani fyzicky netouží, že fyzično jednoduše nepatří mezi jeho priority. Teď začínala chápat, že se mýlila, že svou vášeň a touhu jen pečlivě skrýval, spoutal ji sebeovládáním, sebekontrolou až nadlidskou; to cítila z každého pohybu, z jeho zrychleného dechu, z pevných rukou i dychtivých úst. A kontroloval se i nyní, kdy se k němu tiskla jako dosud nikdy, kdy jej ochutnávala a cítila a kdy i jí její tělo začínalo připomínat, že se od smrti Petra nejen nemilovala, ale že ji ani nikdo neobjal. Až nyní si uvědomila, jak jí to chybělo, jak jsou ruce Bertolda příjemně pevné a jeho rty teplé, že jí chutná. Zavřela oči a dlaněmi vklouzla pod jeho košili. Představila si na jeho místě Petra a nechala se unášet touhou. A on pochopil, neverbálním zaklínadlem nechal zmizet její uniformu a v náručí ji přenesl do ložnice.
Nechala se laskat rukama, které mohly být Petra, neotevřela oči, které by ji snadno usvědčily ze lži, a on jí v jejím předstírání nevědomky pomáhal tím, že po celou dobu nepromluvil.
A přece věděla, že to není Petr, jeho vůně byla jiná, jeho pohyby naléhavější a rozhodnější, což vlastně nebylo tak docela špatně. Jenže její tělo vědělo, že ho nemiluje, a bránilo se, což Bertold buď nevnímal, nebo mu na tom nezáleželo, anebo to snad přičítal jejímu ostychu a vychování dívky z lepší rodiny. A zatímco ona s křečovitě zavřenýma očima odpočívala a snažila se najít sebeúctu ztracenou v okamžiku, kdy se rozhodla využít to, co má být dáno jen z lásky, - záleží snad na tom, jak vznešený a důležitý je důvod, proč se prodáváme? - Bertold se spokojeně odvalil, složil ruce za hlavu a jeho dech se zklidňoval; snad dokonce usínal.
Přivolala neverbálně svou hůlku, zapomenutou v jídelně, a Bertold stále klidně oddychoval, ukolébán v naprosté důvěře. Mohla by ho teď zabít, pohladila důvěrně známou březovou rukojeť, a měla co dělat, aby to neudělala, třebaže by to bylo nesmyslné a hloupé, protože by tím všechno zmařila a protože to bylo její rozhodnutí a její vina; další z mnoha, které ji ještě čekají.
"Miluji tě," řekla namísto Avady. "Proč jsi vlastně čekal tak dlouho?"
Bertold se otočil na bok, podepřel si hlavu rukou a s úsměvem se na ni díval, nepochybně ho ani nenapadlo pochybovat o její upřímnosti, hlupáka. "Rád jsem počkal, Médeo. Jsi princezna, moje princezna."
Médea se na něj plaše usmála a schoulila se mu do náruče. Mýlíš se, můj milý, mýlíš. Jsem královna, a ty na mě nemáš.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama