32. 2 Žalm 71

11. března 2018 v 20:34 | Richenza
Praha; 28. května 2013

"Proč právě mě?" zvedl Tomáš oči od novin, které s krutou nezúčastněností informovaly o dalších odsouzencích k smrti. Tentokrát zde kouzelnické fotografie ani soudu, ani poprav nebyly.
Hagar ani Ari neodpověděli.
"Tolik lidí zabil… vašich lidí, kouzelníků! Proč ne Doubravku, Lukáše, kohokoli…"
"Ve skutečnosti jich nejspíš bylo víc," odpověděla konečně Hagar. "Oficiálně oznámili jen jména dospělých. Jenže zajal i děti a u některých z nich jejich příbuzní poznali, že už nežijí. Těžko říct, jestli někdo z rukojmích přežil. My počet mrtvých odhadujeme na nejmíň šedesát, ale nejspíš jich bude všech sedmdesát jedna, tedy za včerejšek.."
"Věděli jste, že je vězní?"
"Ano."
"Nemohli jsme samozřejmě vědět, že je skutečně zabije," dodal Ari.
"Proč teda mě?"
"Vážně ti to tak vadí?" zvedla obočí Hagar.
"O tohle přece nejde. Proč?"
"Neber si to osobně," pokrčila rameny.
"Potřebujeme tě," dodal Ari. "Tvoji Nepojmenovaní jsou klíčoví nejen pro Čechy."
"Na to by stačil i Adam Slavík."
"Nemyslím," zavrtěl hlavou Ari. "Kromě toho jsme nezjistili, kde je vězní."
"A jen tvoje osvobození ho mohlo skutečně vytočit," dodala Hagar.
"Nerozumím."
"Získal by Jednadvacítku. Dohoda byla už uzavřena. Teď padá."
"Nerozumím," trval na svém Tomáš, ačkoli proti své vůli rozumět začínal.
"Skutečně?"
Tomáš polkl. "Nechceš říct, že jste počítali… že jste předpokládali… Tohle jste přece nemohli vědět!"
"Nevěděli jsme to," řekl potichu Ari.
"Samozřejmě, že jsme nevěděli. Jen to bylo pravděpodobné, protože mu záleželo na tom, aby dostal právě tebe. Tuhle zemi ztratil." Zdálo se mu to, nebo Hagar skutečně zněla spokojeně? Tomáše zamrazilo.
"Proč myslíš?"
"Jejich významní členové byli v senátu, který odsoudil k smrti Jarka, Lukáše a ty další dva. Teď jejich dohoda padá. Nepřítel právě prohrál."
"Tím bych si vůbec nebyl tak jist," vrtěl hlavou Tomáš a začínaly se mu třást ruce. "Ani tím, že ztratil tuhle zemi, ani že to cokoli znamená pro zbytek jeho impéria. Zemřeli zbytečně," dodal se zatnutými pěstmi. Nejraději by se na chladnou dívku vrhl.
"On to nejspíš taky ještě neví," usmála se Hagar.
"Ty jsi mě nevysvobodila přesto, že jim hrozila smrt, ale právě proto," vyslovil Tomáš nahlas to, čemu se dosud bránil věřit.
"Jistě. To však neznamená, že za ni můžu."
"Jsi si jistá? Ty jsi s jejich smrtí počítala."
"Nenimrej se tak v tom. Nejsi rád naživu?"
"Jak s tím můžeš žít, Hagar?"
"Já? jsem je nezabila. Jsou to jeho mrtví, jeho odpovědnost, jeho ruce pokryté krví. Já spím docela klidně. A ty bys taky měl. Není tvoje vina, že žiješ. A jestli… jestli si myslíš, že ta cena byla příliš vysoká - tak se chovej tak, aby to mělo smysl i pro tebe."
"Budu."
Přikývla. "My jsme potomci těch, co přežili. Já i Ari, určitě jsi o tom něco slyšel, jsem mudlovskýho původu, víš? Babička o tom nikdy nemluvila. Děda se mi před smrtí přiznal, že přežil jen proto, že kradl slabším jídlo, a nejspíš mi taky leccos říct nedokázal. Co mi nedokázala říct babička, netuším. Kdysi jsem to chtěla vědět. Už ne. Ať to bylo jakkoli, nebyla to jejich vina. Ani zásluha nebo znak vyvolenosti, jak si myslela máma. Jenže tohle se nakonec počítá. Ne smrt, ale ti, co přežijí. A já udělám všechno pro to, aby jich bylo co nejvíc."
"I za cenu toho, že někteří zemřou."
"Jsi už dospělý, Tomáši. Tohle všechno přece víš. Tak před tím nezavírej oči."
"Nejsem si jistý, že s tebou souhlasím. A… víš vůbec, jak je těžký, že mám žít, že mně jste dali přednost, zatímco desítky lidí … sedmdesát jedna … kvůli mně…" zavrtěl hlavou.
"Nedali jsme ti přednost, jednoduše jsme nevěděli, kde jsou, Tomáši. Neříkal jsem to už?" řekl Ari.
"Mohli jste to zjistit. A kdyby dohoda byla uzavřená… Mohli žít. Sama jsi to přiznala," otočil se k Hagar.
Hagar vstala, opřela se rukama o stůl a naklonila se až k němu: "Poslouchej mě dobře, chlapče. Zapomeň už konečně na ten svůj zasranej pocit důležitosti převlečenej za hru na vinu přeživšího... Nedali jsme přednost tobě před těmi rukojmími. Nešlo o tebe, opravdu si to neber osobně, jako třeba že si pro mě nějak speciální a tak. Neudělala bych to, ani kdybys byl můj milenec, jakože nejsi a nemám to v plánu."
"Lukáš byl tvůj milenec. Uvažovala jsi vůbec o tom, že bys vysvobodila jeho?"
Hagar obrátila oči v sloup. "Už mě s tím fakt unavuješ, jsi sentimentální jak moje matka. Žiješ, tak se s tím vyrovnej, a přestaň předstírat, že bys byl raději, kdyby se tvá hlava válela někde v písku. A pro tvou informaci: Starostolec má nesrovnatelně lepší ochrany než ten mudlovský soud. Bylo větší riziko selhání, což jsme si nemohli dovolit. Nikdo z nich nezemřel ani kvůli mně, a už vůbec ne kvůli tobě, protože na tobě to rozhodnutí neleželo, což víme oba, takže přestaň žadonit jako dítě o ujištění, že ty za to nemůžeš. Nemůžeš. Stačí?"
Tomáš zavrtěl hlavou. "Jsou mrtví. Nebyli popraveni, zabil je ve vzteku kvůli mně. Sedmdesát jedna životů za jeden."
"Ve skutečnosti jsme pro jejich záchranu nemohli nic udělat," řekl tiše Ari. "A kdo zachrání jeden život -"
" - zachrání celý svět, jistě," ušklíbla se Hagar. "Zní to moudře. Ale je to lež. Zachránit jeden život není jako zachránit celý svět, dokonce ani zachránit sedmdesát životů není jako zachránit celý svět, i když je to nejspíš přesně stejně fajn pocit. Jenže pokud mám na výběr já, tak já si vyberu zachránit svět. A odmítám se kvůli tomu cítit vinná."
"Svět?" zavrtěl hlavou Tomáš. "Čechy, a to je ještě otázka. Příliš velká cena za jednu malou, nevýznamnou zemi."
"Jistě, dobrý zvyk Čechů srát si do vlastního hnízda," ohrnula rty Hagar. "České země nejsou nevýznamné. Ani objektivně, a už vůbec ne pro Nepřítele. Jsou ve středu Evropy a on si je zvolil za své sídlo, a tím z nich udělal centrum. Navíc já jsem poslaná sem. Moje odpovědnost jsou Čechy. Jsem voják, Tome. A ty ostatně taky."
"A podléhám teď tvému vedení."
"Konečně rozumné slovo," přikývla Hagar. "Teď tuhle diskusi končím, k ničemu nevede. Od zítra začneš zase pracovat. Tvoje kontakty na Nepojmenované mimochodem opravdu potřebujeme. Můžeš si mezitím promýšlet, jak napravit svou reputaci lehce pošramocenou tvým zábavným vystoupením pod Impériem."
Poznámka:
Dovolila jsem si ústy Hagar Gadielové lehce parafrázovat myšlenku Less Wronga, tedy Eliezara Yudkovského. Ale je škoda neuvést ji celou, což tímto činím:
"Ktokoľvek zachráni jediný život, je to akoby zachránil celý svet." (Talmud, Sanhedrin 4:5)
Krásna myšlienka, nie? Vychutnajte si ten hrejivý pocit.
Môžem dosvedčiť, že pomôcť jednému človeku vám dá rovnako dobrý pocit, ako pomôcť celému svetu. … Zachrániť niekomu život pravdepodobne je rovnako dobrý pocit ako byť prvým človekom, ktorý si uvedomí, prečo hviezdy svietia. Pravdepodobne to je rovnako dobrý pocit ako zachrániť celý svet.
Avšak, milý čitateľ, ak budeš mať niekedy na výber medzi záchranou jediného života a záchranou celého sveta - potom zachráň celý svet. Prosím. Pretože za týmto hrejivým pocitom je hovadsky gigantický rozdiel."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama