28. 2 Žabí král

14. ledna 2018 v 21:19 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník

"Týkalo by se to jen nás, co jsme byli u popravy Dandy," rozhlédla se se zoufalstvím v očích Šimona, když Doubravka domluvila.
"A těch, co o nás věděl ten zrádce Milešovský," dodal pochmurně Lubor Boreňovic, dědic jednoho z nejváženějších českých kouzelnických rodů.
"Ani to není jistý," přidal se jeho bratr Darek. "Nespokojil by se s tím. Proč by to měl potom zastavit?"
"Nemůže si znepřátelit národ, kde si udělal základnu," řekla Doubravka.
"Ale to přesně teď dělá," nesouhlasil s ní Jarek.
"Nemůže v tom pokračovat donekonečna."
"Proč by nemohl, Doubravko?" zeptal se Ondra Novák. "Nemůžeš spolíhat na čest někoho, kdo ji nemá. A jak říkal Jarek - ohrozili bysme i další. Zradili bysme je - a hlavně sami sebe. Všechno, co jsme dělali a proč jsme to dělali."
"Ten teror se týká jen těch, co byli u popravy," řekla tiše Šimona.
"To nic neznamená," zavrtěl hlavou Darek.
"Teror se týká jen a jen Gegeho, ne mě, tebe nebo kohokoli z nás, co jsme tam byli," prohlásil Pavel Kaplíř, další z potomků Jednadvacítky.
"Je mi velmi líto našich sousedů, ale já za jejich smrt rozhodně odpovědnost nenesu," dodala jeho sestra Barbora.
"A jak se ti spí, Báro?" zeptala se tiše Doubravka.
"To nebylo fér, Doubravko," zamračila se Bohdanka a její sestra Eliška dodala:
"Doubravko, chápu tě, ale ani já se necítím odpovědná za to, že Nepřítel chce povraždit lidi, co znám, nebo bych mohla znát. Ani ty bys neměla. To rozhodnutí ti vnucuje on, a jednoduše mu nesmíme podléhat, protože tohle je přesně ten důvod, proč proti němu bojujeme. Přece ti muselo být jasné, že když se dáme do boje, že… že to bude zlé."
"Nevzdáme se," řekl prostě Lukáš Čarek.
"Jsme vojáci. Nezradíme," sevřel rty Lubor.
"Budeme bojovat až do konce," přidal se Pavel.
"Máme přece způsob jak… odejít a nic neříct."
"Není blbec, Šimono. O týhle možnosti ví a zabrání jí. A pak zjistí všechno. Je expert na nitrozpyt. Museli bychom to skončit ještě předtím, s čímž by se, myslím, nespokojil."
"Napsal, že jeho podmínka je, že se vzdáme živí," přiznala Doubravka.
"Vidíš."
"Můžu vám vymazat paměť."
"Dobře, na tohle jsi byla vždycky dobrá," souhlasil Jarek. "A kdo ji vymaže tobě?"
"Eliška. Je stejně dobrá jako já."
"Neměla by se Kazi už vrátit?"
"Od Tomáše?" zvedla obočí Bohdanka. "Nejspíš tam zůstane přes noc."


"Vydám ti ty, co popravili Dandu. Dobrovolně. Ale slib mi, že… že to bude stačit."
Grindelwald si ji měřil s posměvačným výrazem. "Pokračuj, má drahá. Rád tě poslouchám."
Kazi zavřela oči a chytila se pevně opěradel křesla, v němž byla připoutána, aby ovládla třes rukou. "Psal jsi, že se mnou budeš zacházet s úctou, Gellerte Grindelwalde."
"Zacházím s tebou s úctou!" vykřikl a teatrálně rozhodil ruce. "Ani nevíš, jak moc," ztvrdl jeho výraz. "Jsi zábavná, Kazi. Bojuješ proti mně, protože jsem vyvrhel všech vyvrhelů, a pak se dovoláváš mé cti a spoléháš se na ni. Nepřipadáš si hloupě?"
"Chci jen tvůj slib," snažila se neznít zoufale.
"A k čemu ti bude, Kazi?" zašeptal jí do ucha. Pak vstal a chladně na ni zhlížel. "Zkraťme to. Řekni to. Teď hned. Jinak - teď hned - použiju nitrozpyt. A dozvím se toho dost a nakonec se k nim stejně dostanu."
"Všechny úkryty jsou pod Fidéliem. Budeš znát podoby, Romane, ale ty už beztak znáš. Nevyplatí se ti to."
"Mluv."
"Slib mi to."
"Slibuji," řekl po chvíli váhání.
"Mladkov, Radbúzin dům u Tiché Orlice."
"Silencio!" zakouzlil okamžitě Baltazar.
"Dobrá práce," usmál se Grindelwald.
"Děkuji. Půjdu tam osobně, Gellerte."
"Ne. Chci je živé. Bez ztrát. Zavolej Benny."
"Je na Špicberkách. Potřebuju ji tam. Zvládnu to."
Gellertův výraz na okamžik ztvrdl. Pak se pousmál a vypadal téměř laskavě. "Baltazare, vedeš příliš lidí a příliš dobře, abys nevěděl, že tajemství úspěšného vůdce je rozpoznat to, co po kom můžeš chtít. Tím neříkám, že bys to nezvládl. Zvládl. Zavolej Benny."
"Ano, pane," přikývl prkenně Baltazar.


Nebylo ještě ani poledne, když to začalo. Žádná rána, žádné dobývání, žádné viditelné obklíčení. Jen jednoduchá sonorem zesílená výzva, aby se vzdali.
Zkusili se samozřejmě přemístit, ačkoli všem muselo být jasné, že zbytečně. A stále nikoho neviděli.
Stáli v dolní síni, s hůlkami v rukách se rozhlíželi po nepřátelích. Místo nich se objevila na dohled od nich čtveřice mudlů. Muž, žena, děti, snad osmileté a pětileté. Dospělí se zastavili kousek od řeky, přibližně dvacet metrů od domu, jemuž se říkalo podle pramáti rodu Boreňoviců Radbúzin, děti pokračovaly ještě několik metrů směrem k nim. Čtyři postavy stály, nepřirozeně a děsivě nehybné.
A v tu chvíli k chlapci přilétl ohnivý paprsek a obtočil se kolem něj. Chlapec bolestivě vykřikl a šaty na něm začaly černat. A za chvíli další. A další. A chlapec křičel a volal a svíjel se. Trvalo několik minut, po něž se nikdo z nich nedokázal ani pohnout, než dětské tělíčko vzplálo otevřeným plamenem a bylo po všem. A tři postavy za zuhelnatělou mrtvolou stály němé, bez pohnutí.
Zděšené ticho prořízl kouzlem zesílený a lehce výsměšný ženský hlas: "Mám tady takových ještě docela dost, kolik přesně, Kuno? Prý aspoň čtyřicet od úplně mrňavých po ty větší. Plus rodiče těch parchantů. Ale k věci. Budete pěkně po jednom vycházet ven. Další vždycky, až řeknu."
"Naser si!" zařval Lubor.
"Mně by to bylo jedno, ale Gellert vás chce živý," ignoroval ho ženský hlas. Snad jen zněl o něco pobaveněji. "Tím chci říct, že pokud vás najdu mrtvý, tak ti ostatní broučkové skončí jako ten kluk."
"Tak si pro nás pojď!" vykřikl Jarek. "Nebuď zasraná zbabělá sketa!"
"Neohrozím životy svých lidí," pokračoval klidně nelidský hlas a druhé z dětí se vydalo na pochod k domu, ještě o něco blíže než první. Byla to holčička, tentokrát mohli rozpoznat i rysy její tváře. Chvíli se zmateně dívala kolem sebe, když její oči zachytily mrtvé tělo chlapce. Dívenka zaječela a pak začala naříkat a volat maminku.
Po několika minutách křik utichl, dítě jen bezhlesně otevíralo ústa. "Nevydržím to dlouho poslouchat. Kde na to berete nervy," prohlásil otráveně magicky zesílený hlas. "Jmenuje se Maruška Zítková. Chodí do první třídy. Je to sestra toho kluka," informoval je lhostejně a kolem dívky se omotal první ohnivý provaz a z úst holčičky vyšel nelidský výkřik.
Lubor Boreňovic se pokusil vypálit Avadu, ale netrefil se.
"Nemůžeme ty děti zabíjet," řekla tiše Šimona.
"To je chceš nechat umučit?" obořil se na ni Lubor a znovu namířil hůlku na dítě. Trefil se až na potřetí.
"Tohle přece nic neřeší," uslyšeli opět Benediktin hlas. "Dětí tu v okolí žije dost. Můžu je taky nechávat trochu dál, aby se mi nemíjely tak rychle… i když pak nebudete mít tak pěkný výhled… představivost ale máte dobrou, ne?" zasmála se. "Ostatně, můžu nechat poslat pro další, času máme dost a mně to docela baví. Co třeba… pro Františku Kaplířovou. Měla letos nastoupit do Housky. Našli jsme ji včera ve Vratislavi a odvezli, kam patří. I s jejími rodiči, samozřejmě."
Bára zbledla a Pavel ji chytil kolem ramen. "To neudělá."
"Vymažte nám paměť, Doubravko, Eliško," řekl tiše Jarek. "Vzpomínku na kohokoli, kdo tu s námi není."
"Rychle," dodal Lukáš a Šimona ho objala.
"Zasraná Domanská," odplivl si Darek Boreňovic.
Dívky pracovaly, jak nejrychleji dovedly. Darek s Luborem zatím stihli zabít tři další děti.
A nikdo neřekl ani slovo na obranu Kazimíry Domanské.


"Nebyl tam Tomáš Brauner, Kazi. Zklamala jsi mě. Takto naše dohoda nezněla."
"Nezískal jsi jich dost?" zeptala bezbarvě.
"Ty tady nejsi ta, která pokládá otázky. Chci Tomáše Braunera."
"Je to jen mudla. Není důležitý."
"Už to nebudu opakovat. Odpovídej jen na to, na co se tě ptám. Joriku!"
Jeden z mlčících strážců přistoupil blíž a vytáhl obyčejné mudlovské kladivo, kterým jí během okamžiku rozdrtil kloub prostředníčku. Kazi vykřikla a nevěřícně zírala znetvořený prst.
Gellert se posadil opět naproti ní, klidně a pomalu vytáhl hůlku a uzdravil jej.
"Nemohla sis myslet, že nebudu chtít právě toho, kdo té celé šaškárně předsedal, tak hloupá nejsi. Soudce a kata… Bez něj celá dohoda padá."
"Tomáše ne, prosím, Tomáše ne," opakovala.
"Jak dojímavé," řekl chladně Grindelwald. "Jeden mudla tvé svědomí tíží více než jedenáct přátel, které jsem získal živé? Teď se jim věnuje s nadšením Benny. Chceš je vidět?"
Kazi zavřela oči, vrtěla hlavou a po tvářích jí začaly stékat slzy.
"A jak mi zaručíš, že -"
"Nijak. Ale to jsme na tom stále stejně, že? Pustím tvé příbuzné. Pustím dokonce příbuzné těch, co se vzdali v Mladkově, třebaže bych nemusel, protože jejich vydání tak docela dobrovolné nebylo. Ale udělám to. Chci ovšem Tomáše Braunera. Jejich životy máš teď v rukách ty."
"Ne," zavrtěla hlavou. "Ty a jenom ty, Romane. Nikdy to nebylo jinak."
"Skutečně?" naklonil se až k ní. "Tak proč jsi tady, má drahá?"
"Proč mi jednoduše nedáš Veritasérum? Nebo nepoužiješ nitrozpyt?"
"Mám své důvody."
"Jaké?"
"Kazi, Kazi, Kazi… kolikrát ti mám opakovat, že ty tu nejsi ta, která se ptá? To ti Jorikova lekce nestačila? Ale odpovím ti, z naší staré známosti: Pokud to neřekneš dobrovolně, nebudu mít důvod je ušetřit. A já bych je tak rád ušetřil, má milá."
"Tak to udělej. Tvoje rozhodnutí."
"Docela mě bavíš, Kazi," usmál se Grindelwald, otočil přesýpací hodiny a pohodlně se usadil do křesla. "V klidu si to všechno rozmysli, nespěchám. Máš na to nekonečné množství času - než dopadne poslední zrnko písku. Tedy přesněji řečeno pět minut."
"Jsi ďábel, Romane."
"Gellerte, má drahá, Gellerte. Už mi to říkali," usmíval se a nespouštěl z ní oči. "Nedělám to jen proto, že mě to baví, Kazi. Jednoduše chci, abys tam došla. Dáš nám ho bez boje. Záleží mi na mých lidech, je to tak těžké pochopit?"
"Mám se s ním vidět?" zbledla.
"Chápeš docela rychle. Zřejmě jsem tě na škole zbytečně podceňoval. Třeba bys neskončila tak špatně, kdybych si tě více všímal."
"Skončila bych mnohem hůř. Jsou horší věci než smrt."
"Třeba zrada?" řekl jemně Grindelwald. "Nemám v úmyslu tě zabít, Kazi, máš radost?"
Kazi zavřela oči. Když je otevřela, v přesýpacích hodinách zbývalo již jen docela málo písku.
"Slib mi, že ho nikdo nebude mučit."
"Pořád to dětské lpění na slibech?" zvedl obočí. "Když jinak nedáš… Slibuji," řekl téměř mazlivě.


Baltazar poslouchal hlášení jednoho ze svých mužů a zvedal se mu čím dál více žaludek. A uvědomil si, že Gellert měl zase jednou pravdu. On by to takto udělat nechtěl. Stokrát raději by šel do boje, stokrát raději by riskoval život svůj i druhých. A Gellert by je nedostal živé; nesplnil by úkol. Měl by mu být za to vděčný.
Muž dokončil popis toho, co se dělo v Mladkově, a vyčkávavě se na něj zadíval.
"Proč mi to říkáš?" zeptal se chladně, zatímco se jeho odpor měnil ve vztek.
"Myslel jsem, že byste to měl vědět, pane."
"Pokud jsi měl pocit, že Benedikta Glatzová porušila rozkazy, Kuno Edlingere, měl jsi to zastavit na místě."
"Neměl jsem ten pocit."
"Pak ovšem nechápu, proč tu jsi a porušuješ služební tajemství." A konfrontuješ mě s tím, co je očividně i podle tebe za hranou. Co skutečně je za hranou. Gellert nechtěl, abych to věděl. A tak to mělo zůstat. A tak by to zůstalo, nebýt toho malého červa, zrádce, který se právě snažil vyléčit svou morální kocovinu tím, že svou odpovědnost hodí na něj. Dělalo se mu z něj fyzicky špatně.
"Ale vy jste… přece…"
Baltazar vytáhl hůlku a dříve než Kunovi vůbec došlo, co chce udělat, řekl tiše: "Avada Kedavra."
Jenže ani potom to nebylo lepší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leonce18 leonce18 | E-mail | Web | Včera v 23:05 | Reagovat

My new blog sites
http://asslick.photo.erolove.in/?entry.tatum
actress nipples slip videos you porn jizz online sexo video travesti gay movies top 10 sex galery

2 ninadu1 ninadu1 | E-mail | Web | Dnes v 3:19 | Reagovat

Late-model devise
http://kitty.party.yopoint.in/?post.rachelle
all over porn thumbs my daddy gay porn sexy women porn pics free hot teen bound porn videos porn from the 1800 s

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama