27.2 Česká krajina

17. prosince 2017 v 21:15 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
Praha; 20. května 2013

"Tak co si o něm myslíš, Baltazare," obrátil se Gellert na svého pobočníka sotva se za novým britským velvyslancem zavřely honosné dveře Vladislavského sálu.
"Zdvořilý a kluzký jako každý vyslanec," pokrčil rameny Baltazar. "Artan Blishwick je velmi britský,v tom nejhorším slova smyslu. Ale zdá se, že by mohl být na naší straně; manželka Kenleyho Selwyna je jeho dcera. Navíc ve škole byl ve Zmijozelu, což Britové berou dost vážně. Kvůli tomu ostatně nebyl zvolený za ministra, přestože je naprosto bezúhonný."
"Nebo kvůli své dceři?"
"To nelze vyloučit," souhlasil Baltazar. "Jenže to by ho teď britský ministr nejmenoval za velvyslance, pokud v tom samozřejmě nemá prsty Malfoy."
"Hovořil o něm před ministerskou volbou jako o svém potenciálním spojenci."
"Mezi britské Smrtihlavy ho nepřijal."
"Ne."
"A jmenoval ho Cormac McLaggen, o němž už Malfoy ani nepředstírá, že ho kontroluje."
"Ty snad máš od Draca zprávy?" podíval se na něj Grindelwald ostře.
Baltazar se zarazil a zavrtěl hlavou. Chyba, hloupá chyba; Malfoye sice opravdu neměl rád, a ještě méně si ho vážil, jenže Gellert mu důvěřoval a Gellert mu už před téměř dvěma týdny dal za úkol zjistit, co s ním je. A on nedokázal přes snahu, kterou mohl tomuto úkolu v nelehké době po atentátu věnovat, zjistit vůbec v podstatě nic. Vlastně se mohl snažit víc, to si musel přiznat; nepřítomnost toho nafoukaného slabocha mu ve skutečnosti nevadila a rozhodně měl důležitější věci na práci, než dělat tomu aristokratickému floutkovi chůvu.
"Pracuji na tom osobně, Gellerte, beru to naprosto vážně," rozhodl se bránit nevyslovenému obvinění. "Sešel jsem se s jeho lidmi. Ani oni o něm nevědí. Navštívil jsem sídlo jeho babičky u pobřeží Bretaně, mluvil jsem i s jeho matkou. Taky nic neví, neviděla ho ještě o něco déle než ty. Po chvíli vytáček mi jen prozradila, že ho opustila manželka a že jeho syn se po odchodu z Bradavic musí skrývat."
"Proč?"
"Je podezřelý z vraždy svého spolužáka. Byla to ovšem nešťastná náhoda."
"To si myslíš, nebo víš?"
"To mi říkala madam Narcisa i ten chlapec. Myslím, že mluvil pravdu, i když jistotu nemám; nitrobranu umí slušně, dál jsem jít nechtěl. Vzal jsem ho do Kruvalu."
"Ty? Proč?" zvedl Grindelwald obočí.
"Babička s matkou ho chtěly poslat na ostrov Man, ale chlapec zmínil, že by dal přednost Kruvalu. Umožnil jsem mu to."
"Proti vůli těch milých dam?"
"Je to problém?"
"Ne."
"Měl jsem za to, že bude lepší mít nejmladšího Malfoye pod kontrolou. Dámy nás nemají právě v lásce, Gellerte."
"Proto ho jeho žena opustila?"
"Těžko říct, ale… asi ano. Malfoyova matka to sice takto neřekla, ale… nepřímo naznačila, že o tom nejspíš vím víc než ona."
Grindelwald nakrčil čelo. "Přesto si nemyslím, že by s tím Dracovo zmizení souviselo."
"Souhlasím. Madam Malfoyová v tom souvislost také nevidí. Ostatně o něm nevědí ani jeho milenky."
"S Brionem Mac Niallaisem jsi mluvil?"
"Zatím ne. Do Irska se chystám v pátek. Omlouvám se, Gellerte, ale věnoval jsem se i tvé druhé prioritě."
Grindelwaldovo obočí vylétlo do výše. "Ovšem o nic úspěšněji."
"Nemyslím, Gellerte," oponoval Byrtus klidně. "Dostali jsme Domanské, Čejkovy -"
"Čejkovy?"
"Příbuzní Domanských," vysvětlil Baltazar a Grindelwald přikývl. "Taky Pohanovy… Jenže ti patří do Jednadvacítky a nemůžeme nevinné…" při pohledu Grindelwalda zmlkl.
"Nejste tak neschopní, abyste jim řádně neprokázali vinu. A za Mac Niallaisem se vydáš zítra, zeptáš se ho na lidi, co nosí prsten ve tvaru urobora. Draco Malfoy musí být nalezen, je to důležité, opravdu důležité, Baltazare. Ne, počkej," zarazil se a nakrčil čelo. "Za Mac Niallaisem se vydám já. Ty se věnuj našim přátelům z Party, tak rád bych je zas po letech viděl… malý sraz spolužáků, nebylo by to milé?" zasmál se téměř rozpustile a Baltazarovi přejel mráz po zádech. "Povolej zpět Benny, jestli to sám nezvládáš."
"Zvládneme to bez Benny, na Špicberkách ji nemůžu postrádat," dokázal se Baltazar ušklíbnout. "Dostaneme je. Konrád se výslechům věnuje osobně."
"A ty?" Zdálo se mu to, nebo Gellertův hlas zněl pobaveně?
"Všichni děláme, co můžeme a co je potřeba. Pátral jsem přece po tvém Malfoyovi," rozhodl se vyhnout odpovědi. Ne, on se výslechům osobně nevěnoval, jenže to nebylo důležité. Na věci to beztak nic neměnilo, nepovažoval to ani za svou vinu - protože věděl, že Konrád tu práci zvládá perfektně, ani za zásluhu či omluvu - ne, rozhodně ne, protože on o všem věděl, a on vše řídil a schvaloval. Jistěže to bylo nutné, snad, určitě… ti hlupáci, z nichž většinu si pamatoval jako děti z doby svého působení v Housce, zašli příliš daleko. A skrývali se příliš dobře - žádná magie, žádné mudlovské telefony a jiné hračky. Byli dobří, a on k nim pociťoval svým způsobem úctu. Ani to samozřejmě na věci nic neměnilo. Gellert dal rozkaz a oni objektivně představovali hrozbu. Buď najdou zrádce, nebo je donutí, aby se vydali sami. Pokud jejich příbuzní, přátelé, sousedé… všichni ti lidé, kteří se neprovinili ničím jiným, než že je znali, zemřeli či zemřou, je to pouze jejich chyba a pouze jejich odpovědnost. "Naši zprávu… tvé zprávy, Gellerte, nepochybně dostali."
"Ano?" zvedl obočí Grindelwald. "Pak je zřejmě neumí přečíst. Budeme muset poslat další. Dnes v noci mě doprovodíš… jak se jmenuje to městečko, odkud pochází Domanští?"
"Fulnek," polkl Byrtus.
"Do Fulneku," ušklíbl se Grindelwald a v Baltazarovi se zhoupl žaludek. S tímhle mužem spojil svůj život a život svých dětí. Gellert nesmí dělat chyby, jednoduše nesmí.
"Gellerte -"
"Neděs se, žádné další Lidice, přece jsem ti to slíbil. A ano, nemusíš mi to opakovat, vím, co je taktické. Co ale zmůže člověk proti silám přírody?"
"Nic," povzdechl si Baltazar. "Pokud bude zachováno alespoň zdání -"
"Jistě," přerušil jej Grindelwald ostře. "Nenudíš někdy sám sebe, Baltazare?"
"Říkal jsi, že na mně oceňuješ mou racionalitu a to, že ti říkám pravdu."
"Oceňuji," přikývl Gellert. "Jen mě trochu nudíš. Maloučko."
"To riziko jsem na sebe ochotný vzít," přikývl toporně Baltazar. "Jsou důležitější věci."
"Jistě, jak jinak, můj drahý Baltazar se nikdy nemýlí. Řekni mi upřímně: myslíš, že má reakce po smrti Dandy je přehnaná?"
"Ne," zavrtěl Baltazar rozhodně hlavou. "Taková opovážlivost nemůže zůstat nepotrestána. Byl by to začátek našeho konce. Není důležité, jestli se mi to líbí, Gellerte. Jsem realista."
"Jak jinak. Proto mi stojíš po boku, Baltazare," odpověděl Gellert docela vážně a položil mu ruku na paži. "Cením si tě."
"Děkuji, Gellerte, vážím si tvých slov. To dnešní oznámení tvého zasnoubení mám tedy odložit? Ovšem slečna Ludomira i s matkou už přijely."
"Ne, jistě že ne! Hosté jsou pozvaní, dvě nejkrásnější ženy Polska na hradě českých králů, a večer to oslavíme! Netvař se tak zmučeně, bude to velkolepé!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama