27.1 Česká krajina

17. prosince 2017 v 21:07 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
Kdo potká duše stromů v lesích
v sídlech plachých bytostí?
Ztracená paměť víly děsí
usnuly s dávnou moudrostí.

Až jednou najdeš skrytý pramen
legendy druidů ožijí.
Pak uslyšíš vyprávět kámen
i o krutostech legií.

Posvátný háj, zmizel jak pára.
Ztracený ráj, přeťatá čára.
Posvátný háj, popel a prach.
Plačící země, neklid a strach.

Hluboko v zemi šperky Bójů
a v nich ty staré Duše spí.
O runách markomanských vojů
pergamen báje vypráví.

O slzách čarodějů Čechů
když svaté stromy káceli.
A o zániku jejich cechu
v ohni a ostré oceli.

Až porozumíš modrý vodě
a usneš v lese na mechu.
Elf pozná, že ty nejsi zloděj
kouzlo Ti vetkne do dechu.

Snad někdo najde skrytý pramen
snad jednou projde branou bran.
Tam za tmou svítí věčný plamen
jenž uzdravuje zemi z ran.

Posvátný háj i úcta svatá
k bytostem všem, katem je sťatá.
Ztracený ráj, přeťatá čára
a naše plémě mizí jak pára

Daniel Landa

Písničku si můžete pustit zde.




"Když z vašeho života odejde někdo, bez koho si další den neumíte představit, bolí to. Můžete plakat, můžete trpět. Můžete proklínat nebe i zemi a můžete bojovat.
Ale co když jste ho ztratili svou vinou? Co když je to váš vlastní hřích…?
Co když se vina rozbují tělem jako cizopasník, vplete do svalů, prolne s kostmi, obsadí obě hemisféry? Je vůbec ještě něco, co se dá udělat?
… A možná má úloha zde jednoduše skončila." Alice O'Reilly: Elysejský klíč

Český ráj; 19. května 2013

Médea ucítila vůni šeříku. Byla zase doma, usmála se; kdy se vlastně rozhodla považovat dům tety Niy za domov? Po dvou týdnech strávených neustálým přemisťováním - během nichž navštívili Dánsko, Norsko, Faerské ostrovy, Island, Švédsko, Finsko, a dokonce i Špicberky, kde potkala nejnepříjemnější ženu ve svém životě - a předstíráním lásky k Bertoldovi, kterým čím dál více pohrdala, se cítila vyčerpaná.
Stiskla starou, ozdobně kovanou kliku dveří, byly otevřené. Prostorná síň provoněná mátou a pečeným skopovým však byla prázdná. "Teto?" Proběhla chodbou na vnitřní dvorek. "Teto Nio?"
"Už jdu, Medo, byla jsem jen natrhat bylinky do nádivky."
Médea se usmála. Bylo hloupé se o tetu Niu bát, v tomto prastarém domě byla v bezpečí bez ohledu na to, co vše zapomněla, když jí předala prsten. "Pomůžu ti," vzala si od ní košík s lístky mladých sedmikrásek, kerblíku, kopřiv a pampelišek.
"Dobře. Dojdu ještě pro vajíčka."
Když se Nia vrátila, měla Médea už bylinky oprané, spařené a pustila se do jejich krájení.
"Jak bylo na severu?"
"Zima. Mokro. Vítr. Bertold je nafoukaný pitomec."
"Nepřipadal mi hloupý."
"To neznamená, že není pitomec. Nesnáším ho."
"Jste dokonalý pár. On tě zbožňuje," usmála se Nia. "Dej mi už ty zelinky, vždyť z nich uděláš kaši."
"To mi to nezjednodušuje. Pořád jsi nezměnila názor, že si ho mám vzít?"
"Můj názor? To je přece na tobě, Medo. Ovšem, když jsme u toho, doufám, že zasnoubení nebo sňatek s Bertoldem Pauliniusem považuješ jen za cestu, ne za cíl."
"Cestu k čemu?"
"K Jeho Veličenstvu. O tom jsme přeci už hovořily."
"Jen se ujišťuji, kolik si toho pamatuješ," ušklíbla se Médea a její pohled sklouzl na prsten ve tvaru hada požírajícího vlastní ocas.
"Nerozumím," podívala se na ni Nia zkoumavě. "Proč bych si neměla něco pamatovat?"
"To byl jen hloupý vtip," odpověděla rychle Médea. Bodla jí výčitka svědomí. Nia zapomněla na všechno týkající se rodinného tajemství kvůli ní. A ona si zatím ani nenašla čas, aby tajemné sídlo Strážců, mezi něž už téměř tři týdny patřila, navštívila. Objektivně samozřejmě nemohla, cesta s Bertoldem byla pro její plány nesmírně důležitá, a ostatně přinesla své ovoce: Bertold slíbil, že ji vezme sebou na korunovaci Grindelwalda za polského krále a že ji tam oficiálně představí. Dal mi podmínečný souhlas, jen chce s tebou mluvit osobně, takže jsem naše zasnoubení ještě neohlásil. Ale hned potom to udělám, vysvětloval a ji zamrazilo. Uvěří jí Grindelwald? Je její nitrobrana natolik dobrá, aby největší čaroděj posledního století nepoznal, jak moc ho nenávidí?
"Už jsi s ním spala, nebo ho budeš týrat až do svatby?"
Médea, která se právě napila šípkového čaje, se zakuckala. "Cože?"
"Byli jste teď spolu tři týdny ve Skandinávii. Jak to s vámi vypadá?"
"Já… dělám to, co je potřeba," odpověděla neurčitě. "A nemám chuť o tom mluvit."
"Ale vždyť ten chlapec není nepřitažlivý," pousmála se Nia.
"Je to nafoukaný slaboch," protočila oči Médea.
"Ach tak," přikývla Nia, "to by mi také vadilo. Ale kvůli němu s ním nejsi. Už ses dostala až k budoucímu císaři?"
Médea zavrtěla hlavou a s překvapením si uvědomila, že Nia si toho pamatuje i po předání prstenu překvapivě mnoho. To však nebylo nelogické - ztratila jen ty vzpomínky, které se týkaly Strážců. Plánů ohledně Grindelwalda se to očividně netýkalo, Nia tedy musela mít pro svou nenávist k němu i jiné důvody než příslušnost ke keltské sektě. "Nemá smysl to uspěchat. Ale pracuji na tom. Měla bych mu být oficiálně představená na jeho korunovaci v Krakově."
"Vedeš si dobře, věřím, že uděláš vše, abys získala jeho důvěru. A proto se ti to podaří, tobě ano," přikývla Nia a Médea si povšimla jejího nezvykle tvrdého pohledu.
"Patří do toho, že mám udělat všechno, abych si získala jeho důvěru, opravdu všechno?" snažila se vyznít ironicky.
Nia se na ni chvíli mlčky dívala, pak pokrčila rameny. "To je pouze na tobě. Je jen tvojí volbou, co jsi ochotná udělat. Do ničeho tě nenutím, Medo. Ale pokud narážíš na to, že by ses vyspala s Bertoldem Pauliniusem nebo přímo s budoucím císařem, je to snad příliš vysoká cena?"
Médea neodpověděla, ale instinktivně se jí zvedl žaludek. Dosud se nemilovala s nikým jiným než s Petrem. Dosud se nemilovala jinak než z lásky; to bylo ještě důležitější. Snahy Bertolda se jí podařilo odvracet s odkazem na tradice své rodiny, a Bertold to akceptoval. Chtěl ji ostatně za svou ženu, ne milenku, myslel to s ní vážně, bodla ji nesmyslná výčitka svědomí. Používat své tělo jako nástroj, nechat se zneužít, či spíše sama zneužít něco, co by mělo být ne-li posvátné, tak alespoň vzácné… stokrát si mohla říkat, že o nic nejde, že jsou ve hře větší věci, že tuhle maličkost nejen může, ale musí udělat, jenže… pro ni to maličkostnebyla.
"Jsi jedinečná, nádherná žena," položila jí Nia ruku na rameno. "Vyspi se, s kým chceš, a buď na to hrdá. Nespi s tím, s kým nechceš. Nelituj. Nepovažuj se za zneužitou - jsi to ty, kdo využívá je, nikdy to nesmí být naopak, nikdy si nenech namluvit, že to je naopak. Nebude, když si to nepřipustíš. Pokud si budeš vážit sama sebe, svého těla, své důstojnosti, nikdy nepřistoupíš na hru, že tě využívají. To byla i tvá potíž s Petrem Braunerem. Zlobila ses, protože ti vtloukli do hlavy, že on tě využil a že tě zradil, když se odmítl rozvést a vzít si tě. Přijala jsi postoj, že tě zneužil. Ale byli jste u toho dva. Stejně tak lze říci, že jsi zneužila ty jeho. Chtěla jsi ho, přitahoval tě, a spala jsi s ním. Kdo koho vlastně svedl? Jistě, nebyla jsem u toho," odvracela její námitku dříve, než ji stihla vyslovit, "ale skoro bych se vsadila, že první krok vzešel od tebe. Líbilo se ti to? Pokud ano, tak proč hovořit o zneužití?"
"Nikdy jsem netvrdila, že mě Petr zneužil," zamumlala Médea obranným tónem.
"Jenže ses podle toho chovala, přiznej si to," odpověděla Nia neúprosně. "Nemůžeš se posunout dál, dokud v tomto zůstaneš tak zoufale staromódní. Takže ano, stokrát ano - musíš se dostat k budoucímu císaři co nejblíž. Jsi přitažlivá žena, Medo, to je tvá zbraň. Dostaň se mu pod kůži a znič ho."
"Proč vlastně tak moc nenávidíš Grindelwalda?"
"Nevyslovuj jeho jméno," zamračila se Nia. "Je člověk bez zábran. Už jednou se pokusil zničit tuto zemi. Můj otec si ho dobře pamatoval a dost mi o něm vyprávěl. Je jako nezodpovědné dítě. Ničil životy a celá města se stejnou lehkostí, jako dítě ničí stavby z písku."
"Myslela jsem, jestli to není osobní."
"Osobní…" nakrčila čelo Nia. "Ne, není to osobní, nebo možná je, ale ne přímo. Narodila jsem se nedlouho po jeho porážce. Všichni ho tehdy nenáviděli. Nenávist k němu jsem nasála s vyprávěním otce i pohádkami babičky; hodně příbuzných z otcovy strany kvůli němu zemřelo, jako v každé rodině. Nikdy jsi neslyšela o strýci Kiliánovi a sestřenici Eponě?"
Médea zavrtěla hlavou.
"Epona se do něj snad měla zamilovat, nebo on se ji rozhodl získat bez ohledu na její vůli, těžko říct; otec si myslel to druhé, já bych se spíše přikláněla k první možnosti, podle toho, co jsem o něm slyšela. A strýc Kilián se mu pak chtěl pomstít; bez rozmyslu a hloupě na něj ze zálohy vypálil Avadu. Zmizela pak celá jejich rodina, nikdo ani neví, jak skončili. Jen mému otci a babičce, tedy Kiliánově matce, se podařilo uniknout. Opravdu ti o tom tvůj otec nikdy nevyprávěl?"
Médea zavrtěla hlavou. "Řekneš mi o nich víc?"
"Důvody, proč můj bratr ignoroval svou rodinu, jsem nikdy nepochopila," povzdychla si Nia a Médeu napadlo, že jestli se k jejímu otci babička Brigita chovala tak jako k ní, tak to až tak nepochopitelné není. Ovšem i toto nepochybně patřilo mezi věci, na něž Nia s předáním prstenu zapomněla. "Po obědě se pokusím najít staré fotky. Co myslíš ty, je to osobní?"
Médea vážně přikývla. "Samozřejmě." Bylo to osobní, byť její vlastní důvody byly osobnější, třebaže ve skutečnosti méně závažné. Ale na tom nezáleželo. Ať už jsou její plány vedeny pomstou či snahou dokončit to, co Petr kvůli ní nestihl udělat, v tomhle měla jasno už dávno předtím, než se o této staré rodinné historii dozvěděla. "Udělám vše abych Ge- Nepřítele zničila," slíbila slavnostně.
A tím vše myslela naprosto vše.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama