26.3 Born On A Different Cloud

26. listopadu 2017 v 22:11 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
Tkalcovská ulice; 16. května 2013

"Severusi, je milé, že sis na mě udělal čas. Jistě máš hodně starostí, nemýlím se?" usmála se na něj žena, která by mu měla být blízkou. V některých jazycích prý sestru matky nazývají druhou matkou. Připadalo mu to jako dobrý vtip.
Vstal a pomohl jí odložit černý plášť podšitý jemnou kožešinou ve stejné barvě. Změnila se. Ve vlasech měla více stříbra než minule, ale to nebylo to hlavní. Držení jejího těla bylo jiné, její oči byly jiné. Vědoucí. Smutné.
"Keelan, vážím si toho, že sis udělala čas na cestu za mnou. Předpokládám, že ani ty nemáš času nazbyt. Nemýlím se, že sis od našeho minulého setkání vzpomněla na něco, co ti minule zůstávalo skryté?"
Keelan ztuhla, na nepatrný okamžik, než se pousmála. "Něco mi minule zůstávalo skryté? Nevzpomínám si. Asi jsem byla unavená, nejspíš to mezinárodní přenášení, nikdy jsem na ně nebyla zvyklá. Víš, že je to nyní teprve potřetí, co jsem opustila Erin?"
"Odpusť mou nezdvořilost," pokynul jí k pohovce. "Udělej si pohodlí, Keelan, připravím ti mezitím čaj."
"Děkuji, jsi velmi pozorný. Prosím nepoužívej ohřívací kouzlo, čaj pak -"
"To jsem neměl v úmyslu."
Za chvíli již za tetičkou nesl tác s máslovými sušenkami, silným čajem a konvičkou smetany. Keelan nevypadala, že by samoty nějak zneužila, seděla v křesle, oči zavřené. Vypadala vyčerpaně.
"Jsi v pořádku, Keelan?"
"Ano. Ano, jistě. To jen to přenášení," usmála se. "Povídej, Severusi, všechno v pořádku? Minule jsem povídala jen já, o tvé rodině nevím téměř nic. Jen vím, že ses oženil a máš dvě děti."
"Jedno," odpověděl úsečně a odmlčel se. Co vlastně ví? Blafuje? Nebo má informace od někoho z koleje? Horečně přemýšlel, kdo z jeho hadů má vazby do Irska. Ať je to jak chce, nebude jí to usnadňovat. "Syna jsem vyženil. Co tvá rodina, Keelan?"
"Nic, o čem by bylo nutné hovořit. Severusi, mám oči. Ten chlapec je naší krve. Je to tvůj syn. Proč se k němu nehlásíš?" Upřeně si jej měřila a on zkontroloval svou mysl; Keelan nesmí podceňovat, je jeho příbuzná. Myšlenku, že by se o nitrozpyt pokusil naopak on, zavrhl téměř v okamžiku, kdy se objevila - nyní již věděl, že nitrozpyt mezi příbuznými snadno umožní spojení mezi myslemi v obou směrech, jak se kdysi nepříjemně přesvědčil u Harryho.
"Kdyby byl můj syn, jistě bych se k němu přihlásil."
"Rozumím ti," nenechala se zviklat Keelan, "také jsem slyšela o tom proroctví. Bojíš se o něj, to je pochopitelné. Ale já jsem jeho teta. Neublížím mu."
"Keelan, ještě jednou -"
"Nebudu na tebe tlačit, Severusi. Jen mě dobře poslouchej. Zjistila jsem dost, abych byla také znepokojena."
"Zjišťovala sis? Nestrkej nos do věcí, do kterých ti nic není," zasyčel.
"Joshua je i má rodina. Co se týká jeho, týká se i mne. A ty mě už nepřerušuj, chlapče," Keelan se nedala zastrašit, naopak: napřímila se a její hlas zněl snad ještě chladněji a ostřeji než jeho, když pouštěl hrůzu na studenty.
"Přicházím za tebou s nabídkou. Bradavice nejsou jedinou školou magie, a podle mého názoru nejsou školou vhodnou pro chlapce, jako je Joshua. Ne, nepřerušuj mě, nezpochybňuji kvalitu tvých Bradavic. Ale z toho, co vím - a jsem přesvědčena, že ty toho víš mnohem více - je jasné, že Joshua je výjimečný a že potřebuje naše vedení. Je vyvoleným, nebo by jím být mohl. Ovšem ať jím je či není, můžeme mu pomoci. Naše magie je jiná, naše znalosti jsou jiné. My ho můžeme a musíme učit. Jinak by mohl být nebezpečný, nejen sobě. Jsme schopní mu pomoci."
"Ne," odpověděl bez rozmýšlení.
"Nečekám odpověď teď, Severusi. Jen o tom přemýšlej. A nech mě promluvit s tvým synem; je to ostatně jeho volba, ne tvoje."
"Už jsem řekl, že není můj syn."
"Tím spíše by ti nemělo vadit, když si s ním promluvím."
"Nevidím pro to důvod. Zvlášť, když nevím, kdo je to my. Koho jménem hovoříš, Keelan?"
"Nehledej za tím nic neobyčejného. Učím ve škole."
"Ve snaeffelské?"
"Ne. V Brú na Boiné."
"O té jsem neslyšel."
"Tomu se nedivím. Je, malá, soukromá, vzdělává až starší žáky, které si pečlivě vybírá. Je založená na tradicích starších, než jsou gaelské. Jsem přesvědčena, že tvůj syn přesně něco takového potřebuje."
"Já ovšem o tomtéž pro syna mé manželky přesvědčen nejsem."
"Nemyslíš, že by o té možnosti Joshua měl alespoň vědět? Je už dost velký, aby volil."
"To v žádném případě není. Omlouvám se, Keelan, ale povinnosti mě volají. Ty si tu ovšem odpočiň, jak potřebuješ. V mém domě jsi vždy vítána." Vstal a chystal se přemístit.
"A co až budeš muset odejít z Bradavic?" zeptala se tiše Keelan a Severus strnul. "Bude ta saská škola pro Joshuu stále to nejlepší?"
"Nemám v úmyslu opouštět Bradavice."
"To nepochybně nemáš. Občas se ale věci vyvinout jinak, než bychom si přáli," usmála se Keelan smutně a Severuse napadlo, že v Keelanině životě se muselo změnit mnohem více, než že si vzpomněla na utajenou školu v Brú. "U mne budete vítaní oba, ať se stane cokoli. Můžeš mi napsat, víš už jak. A pokud… cokoli se stane, v Brú na Boiné najdete útočiště."
"Jen já a chlapec?"
"Celá rodina, přirozeně," pousmála se Keelan.
"Jak tě tam najdeme? Pokud vím, je tam plno mudlovských turistů."
"Ne vždy a ne všude. Někdo si tam najde vás. Stačí přijít."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama