26.2 Born On A Different Cloud

26. listopadu 2017 v 22:02 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
V Bradavicích, téhož dne

Bylo to jednodušší, než by ho kdy napadlo. Ostatně to byl Will, kdo navrhl, aby o heslo do ředitelny jednoduše řekli Snapeovi, což Jamesovi připadalo jako docela bláznivý nápad, dokonce natolik, že dostal chuť ho vyzkoušet. Jenže Snape jim heslo bez váhání prozradil a zeptal se, jestli tam chtějí doprovodit, nebo jestli je bude více těšit, když tam půjdou sami po večerce. Pokud vás však chytnu, tak Nebelvír přijde o body, řekl bez úsměvu, ale James měl pocit, že to byl jeho způsob žertování. Snad. U Snapea si nikdy nemohl být jistý ničím. A tak mu řekl, že nejsou malí kluci a že budou rádi, když je tam vezme osobně. V devět u chrličů. Hodina by vám měla stačit, odpověděl jen.A teď seděl v ředitelně, doprovázený zmijozelským spolužákem, což by ještě před půlrokem považoval za nesmysl, a s naprosto nepravděpodobným výslovným požehnáním Snapea, který s nimi ani nešel dovnitř.
Tak tomu by nikdo v Nebelvíru neuvěřil, kdyby byl James natolik šílený, aby o tom komukoli vykládal. Jenže aniž by to Snapeovi museli zvlášť slibovat - další překvapení: Snape si to po nich výslovně nevyžádal - James věděl, že návštěva bývalého bradavického ředitele a podpora Snapea patří mezi věci, které neprozradí živé duši, i když každou z jiných důvodů. Dobře, otci možná ano. Ale otec vede Fénixův řád, takže ten se přece nepočítá, ne?
"Pane řediteli?" promluvil po několika minutách čekání na dřímajícího Brumbála. Bylo to možná nezdvořilé, ale měli jen hodinu času; nepochyboval, že si Snape jejich včasný odchod zkontroluje. A že Nebelvíru - za oba, jak jinak - skutečně strhne body, pokud se opozdí. "Pane řediteli, potřebujeme s vámi mluvit o Joshovi," zopakoval hlasitěji, když spící stařec nereagoval.
Brumbál otevřel oči a chvíli si je prohlížel. "James Sirius Potter, pamatuji si tě. Jsi podobný spíše svému dědečkovi než otci, ale to ti určitě říká hodně lidí."
"Ani ne."
"Ovšem," vzdychl si Brumbál, "vždyť těch, kdo by si jej pamatovali jako chlapce, příliš nepřežilo. A jak se jmenuješ ty, chlapče?" prohlížel si zvědavě Willa.
"William Paul Johannes Silver," narovnal se chlapec a zadíval se hrdě do zkoumavých Brumbálových očí.
"Silver… Pamatuji se na tvou prababičku, chlapče, alespoň myslím, že to je ona. Němka, je to tak?"
"Myslím, že ano. I když… vlastně to nikdo neřekl přímo, ale mám koneckonců německé třetí jméno. Asi to bude souviset."
"To zní logicky, chlapče. Napadá tě, po kom tě mohli pojmenovat?"
"Vůbec netuším. A prababička už je mrtvá. Ale babička ještě žije."
"Jmenuje se Matilda; odpusť paměti starce, pokud se mýlím."
Will rozpačitě přikývl. "Nemýlíte. Je to důležité? Jestli chcete, napíšu jí."
"Ale ne, vůbec to není důležité," mávl rukou Brumbál a napětí z jeho tváře zmizelo. Široce se usmál. "Povídejte, jistě jste si nepřišli promluvit o vzpomínkách starce na mládí. Přátelíte se dlouho? Je povzbudivé vidět Nebelvíra se zmijozelským studentem. Ostatně si už dlouho myslím, že zařazujeme studenty do kolejí příliš brzy. Ovšem Severus je příliš oddaný tradicím, než aby měnil něco, co jsem koneckonců nedokázal změnit ani já."
"Zmijozel není špatná kolej," pronesl hrdě Will. "Jsem si jistý, že jsem byl zařazen správně."
James s ním tak docela nesouhlasil, ale tohle věčné téma jejich pošťuchování zde znělo příliš vážně, než aby si tentokrát přisadil. "Will je dobrý kamarád Joshe."
"Jistě, jak jinak. Přišli jste kvůli Joshuovi. Tak povídejte, čím Joshua Granger znepokojuje vás?"
"Že nic nedělá," vyhrkl James a Brumbál překvapeně zvedl obočí.
"To jste první. Mám dojem, že ostatní mají spíše pocit, že toho dělá příliš."
"Jasně, že je silný, to musí být, pokud ho má porazit, a to on má, že? A on tu sílu má, takže by měl - takže musí něco udělat, kdo jiný by měl?" spustil James. "Kdybyste věděl, co všechno se děje… ta čistka, co teď dělá v Čechách, táta říkal, že vzal ten atentát na mudlovskýho prezidenta jako záminku pro další vlnu zatýkání, a nejen to! Zničil několik měst… záplavy, sesuv půdy, orkán, pád meteoritu… nikdo přece nemůže věřit tomu, že tohle všechno během jednoho týdne v jedný malý zemi je náhoda! To by bylo tak nepravděpodobný! Nemožný! Všichni vědí, že to je pomsta, ale všichni se můžou oficiálně tvářit, že to byly jen přírodní katastrofy! Každý den, každý den umírají lidi a Joshua je tím vinný, když to nezastaví! Pořád jen říká, že ještě není čas - ale já jsem ho viděl! On tu sílu má! Kdy bude čas, když ne teď?"
Brumbál chvíli mlčel, pak se obrátil k Willovi. "Co si myslíš ty, chlapče? Mohu ti říkat Wille?"
Will přikývl. "Já nevím, co si o Joshovi myslet. Pokud to ale někdo může zastavit, tak je to on, jak říká James. Souhlasím s ním. Myslím, že to proroctví, co řekla profesorka Trelawneyová v prváku, bylo o něm."
"Och, to proroctví," nespouštěl z něj oči Brumbál. "Můžeš mi je připomenout, Wille?"
"Nevím už, jak přesně znělo. Vlastně jsem ho tehdy pořádně neslyšel a těch verzí kolovalo víc. Něco o nepříteli, to musí být on, protože to časově i místně odpovídalo, a pak něco o vyvoleném z krve Vyvoleného, to si všichni myslí, že znamená krev Harryho Pottera, a že je z dvojí krve… To sedí víc na Joshe než na Jamese, protože Joshova matka je mudlorozená."
"Děkuji za shrnutí, Wille," podíval se Brumbál krátce na Jamese a s téměř neznatelným úsměvem na něj kývl. "Takže říkáš, že souhlasíš s tím, co si myslí James. A co si přesně myslíš ty?"
Will se dlouze zamyslel, než odpověděl: "Myslím, že sám neví, co dělat. Snaží se tak sice nevypadat, už proto ne, že by ho v Zmijozelu zničili, po tom všem, co… ale… Připravuje se a předpokládá, že jednou vědět bude. Věřím mu, že dělá to, co považuje za správné. Jen nevím, jestli to správné opravdu je. Proto jsme přišli za vámi, pane řediteli."
Brumbál se usmál. "Tedy mu věříš. A velmi mi lichotí, že si myslíte, že dokážu situaci posoudit lépe než vy, kteří jste mu nejblíže. Já si tím ovšem jistý nejsem. Kdo jiný by měl vědět lépe než já, jak často jsem se mýlil? Jamesi, ty Joshuovi nevěříš?"
"Věřím!" vyhrkl James. "Kdybych mu nevěřil, tak proč bych stál o to, aby něco dělal? Joshua je dobrý člověk, není budoucí temný pán!"
"A přece nevěříš jeho úsudku. Pokud cítí, že čas ještě nenastal, tak mu důvěřuj, Jamesi."
"A kdy bude čas? Bude vůbec někdy čas? Kolik lidí musí ještě umřít, aby Josh uznal, že má zvednou zadek a něco udělat? Nechtěl jít ani zachránit Lily!"
"Lily se dostala v pořádku domů, pokud vím."
"Ale to nemohl vědět!"
"Pořád jsi mu to neodpustil, Jamesi?" zeptal se měkce Brumbál.
"O to teď nejde, o mě tady přece vůbec nejde," zavrtěl prudce hlavou James. "S Lily to dopadlo dobře, jenže to byla hrozná náhoda. Joshua mohl, měl něco dělat. Jenže Lily není důležitější jen proto, že je naše, i když pro mě zas ano, to je jasný, ale objektivně… Takových Lily je tam spousta, a on nedělá vůbec nic!"
"A co přesně očekáváš ode mne, Jamesi?"
"Můžete mu domluvit."
"Obávám se, že nemohu," pousmál se smutně Brumbál, "ani kdybych chtěl, tak by mě nejspíš neposlechl, stejně jako neposlouchá tebe. Nejsem mu blíže než ty, Jamesi. Ani než ty, Wille."
"Ale vás si víc váží," nedal se James.
"Myslíš? To je milé. Ovšem ani tím si nejsem jist. A co vlastně máš na mysli tím něčím, co by měl udělat? Co bys třeba udělal na jeho místě ty, Jamesi Siriusi Pottere?"
"To má snad vědět on. Musí mít nějaký plán…, ne? Je Vyvolený, a ví to. Je jeho povinnost svoje nadprůměrný schopnosti - to jak je chytrý, i jak je magicky mimo srovnání… Je jeho povinnost něco dělat, ne moje!"
"Každý máme své povinnosti, Jamesi, podle svých sil a možností. Každý jsme k něčemu předurčeni, a tudíž vyvolení."
"Ale to není totéž!"
"Je, i není. Ale rozumím ti. Zkus se ale zamyslet i nad tím, co bys dělal na jeho místě ty. A zkus se zamyslet, co je tvou rolí v tomto příběhu. Napadlo, tě, že je možná dobře, když nedělá nic, pokud si není skutečně jistý tím, co dělat?"
"Ne," sevřel James zuby.
"Pro vyšší dobro," pronesl pomalu Brumbál. "Říká vám to něco?"
"Heslo Grindelwalda," odpověděl Will. "Učili jsme se to v historii."
"Pak jste se to učili špatně. Bylo to původně i moje heslo. Ve skutečnosti si nejsem vůbec jistý, kdo s ním přišel z nás dvou první. Obávám se mimochodem, že já."
James se na chvíli odmlčel, ale nedal se. "To je něco jinýho. Vaše cíle byly jiný."
"Moje cíle byly tehdy zcela stejné jako Gellertovy."
"Tak prostředky byly jiný."
"Rád bych tomu věřil, Jamesi. Ale ve skutečnosti nevím, kam by mě ta cesta zavedla, kdybych se po ní vydal spolu s ním. Pokud si Joshua není jistý, čeho chce dosáhnout a jak to chce dosáhnout, pak je nejspíš nejlepší, že nyní nedělá nic, Jamesi. Potřebuje dospět - když ne v síle, i když ani tím si nejsem jist, tak v moudrosti. Naplňuje mě nadějí, že Joshua váhá a že ho snad neláká cesta moci, jako lákala mne."
"Bez moci nejde udělat vůbec nic," mračil se James. "Joshua by moc nezneužil. Vy taky ne," prohlásil s jistotou James. "Pokud byste ji získal, tak byste ji využíval rozumně, k dobrým účelům, ne jako nepřítel. Jste úplně jiný."
"Vždyť mě vůbec neznáš, chlapče," zavrtěl hlavou Brumbál.
"Znám vás z vyprávění otce. A ten vás znal dobře. A tátovi věřím," odpověděl s jistotou James.
"Ani nevíš, jak velmi mě těší, že si tvůj otec uchoval po tom všem o mně takové přesvědčení," odpověděl vážně Brumbál. "O mně a Gellertovi ti nevyprávěl nic?"
James zavrtěl hlavou.
"Prababička říkala, že jste byli původně přátelé," poznamenal tiše Will.
Brumbál jej chvíli zkoumavě pozoroval, pak přikývl. "Někdy bych si s tebou rád povyprávěl o tvé prababičce, Wille. Přání pošetilého starce," pousmál se.
"Bude mi ctí," odpověděl zdvořile Will. "I když toho moc nevím. Umřela, než jsem nastoupil do Bradavic."
"Vzpomínala ráda na svůj domov?"
Will zavrtěl hlavou. "Myslím, že Německo nenáviděla. Nikdy o něm nemluvila, až poslední dobou před smrtí. Museli tam odtud utéct."
"Ano, obrátila se na mne po smrti tvého pradědečka s žádostí o ochranu."
"To mi říct nestihla. Ale děkuji," uklonil se vážně Will. "Bez vás bych tu nejspíš neseděl."
"Ty doby byly krušné," přikývl Brumbál. "Ale vraťme se k tématu, odpusťte mi. Říkal jsi, Jamesi, že Joshua by moc nezneužil. Jak to víš?"
"Znám ho."
"Joshua - oprav mě, jestli jsou mé informace chybné, Wille - ovládl zmijozelskou kolej. Joshua kolem sebe shromažďuje příznivce, kteří ho následují tam, kam je vede, bez ohledu na to, kam je vede. Dá se takto charakterizovat moc?"
"Ale Josh po ní netoužil! Myslím spíš, že ho to obtěžuje!"
"Tedy sis toho všiml, Jamesi. Wille, jsou mé informace mylné?"
Will zavrtěl hlavou, na Jamese se při tom nepodíval.
"Joshua dělá to, co musí, aby v tom klubku hadů přežil," rozohnil se James. "To není na tebe, Wille, ale i ty musíš uznat, že to tam neměl jednoduchý, dokud svou moc skrýval!"
"Takže teď už svou moc neskrývá," poznamenal tiše Brumbál.
"Jo, má ji, je silný. Musí mít sílu, aby ji mohl využít k porážce Nepřítele. AleJosh by nikdy svou moc nezneužil."
"Jak to můžeš vědět?" zopakoval vážně Brumbál. "Jsi si jistý, že dokážeš vždy nalézt rozdíl mezi zneužitím a smysluplným a účelným využitím? Je jistě lepší, pokud člověk přistupuje k moci jako k prostředku, ne jako k cíli, a to je - myslím - i případ Joshuy, avšak nemusí to stačit. Cesty ke zlu jsou různé, Jamesi. A velmi mnoho z nich je vedeno nejlepšími úmysly, větším dobrem, světlem, štěstím lidí, odstraněním nespravedlnosti, spásou… Kráčí po nich i lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou dobří, a snad i dobří jsou, či alespoň zpočátku byli, ale… Čím mladší člověk je, když je vystaven vábení moci, tím horší následky to pro něj mívá. A nejen pro něj."
"Tohle jste říkal i Joshuovi? Proto odmítá cokoli dělat? To vy jste ho přesvědčil, že usilovat o moc a sílu vede vždycky ke zlu?"
"Neřekl jsem, že k němu vede vždy, Jamesi, a ani si to nemyslím. Ale vést k němu může, velmi snadno. A ne, takto jsem s Joshuou ještě nemluvil, třebaže před nebezpečí vábení moci jsem ho varoval. Ovšem -"
"Takže podle vás nemá dělat nic? Jen budeme sedět v bezpečí Bradavic, cpát se dýňovými koláčky a dívat se, jak jsou lidé vražděni? A já? Mám sedět, hrát famfrpál, honit holky - nebo je spíš odhánět," ušklíbl se, "jo fajn, vlastně mě to docela baví. Takže to tak necháme, ano? Zlu se neodporuje, boj a moc jsou špatné. Fajn."
"To není nedělat nic, Jamesi. Svět lze změnit myšlenkami, a svět se za posledních několik tisíc let měnil většinou právě myšlenkami. Není to tak rychlé, někdy dochází k návratům, ale vše směřuje dopředu. Tohle je cesta Vyvoleného. A nevkládej mi do úst, co jsem neřekl. Nikdy jsem nehlásal neodporování zlu… Jistě, jsou lidé, kteří tuto cestu hlásali a šli po ní, a za určitých podmínek to i možné je - avšak může nastat doba, kdy to možné není. Nebylo to možné, když tvůj otec musel čelit Tomovi, není to možné ani nyní. Grindelwaldovi nelze čelit metodami přítele Móhandáse - četli jste něco o Mahátma Gándhím? Ne? Nevadí, na tom nezáleží, jeho metody fungují jen proti nepříteli, který uznává nějaké zásady; Gellert mezi takové nepatří, obávám se. Ovšem toto vše nepochybně víš, či se snad mýlím, že víš o tom, že jsem založil Fénixův řád? To nebyl diskusní klub. Ne, skutečně jsem si nikdy nemyslel, že je zlé odporovat zlu. Nutná obrana je nejen možná, ale přiměřenou obranu proti zlu tam, kde jiné prostředky nestačí, považuji za morální povinnost každého, kdo je jí schopen. Ovšem na takovém obránci pak leží i břímě toho, aby lék nebyl horší než vlastní nemoc."
James se v pauze nadechl, chtěl dlouhou přednášku Brumbála přerušit, ale Brumbál se nenechal.
"Měl jsem kdysi přítele, světlého kouzelníka - věděli jste, chlapci, že jsou země, kde rozdělují už děti na světlé a temné?"
James a Will zavrtěli hlavou.
"Jmenoval se Gabriel, říkali jsme mu Gavrila."
"Byl to Rus?"
"Ano, Wille, správně, Rus. Žil v době, kdy Rusko bylo nesmírně zaostalé, kdy životní podmínky většiny mudlů byly nejen bídné, ale zoufale nespravedlivé, a jeho každá nespravedlivost bolela. Bylo to zlo způsobené mnoha viníky, jenže Gavrila byl přesvědčený, že hlavním viníkem je nespravedlivý systém, a tomu systému vyhlásil válku. Bojoval ve jménu světla, budoucího štěstí většiny a spustil něco, co se mu velmi brzy vymklo z rukou. Něco z historie víte, takže vám nemusím vyprávět, že následkem jeho pokusu o světlé zítřky bylo mnohem více bídy a utrpení, než by pravděpodobně nastalo bez jeho léčby."
"A je snad jiná cesta, jak porazit někoho, jako je Grindelwald?" dostal se konečně ke slovu James, když se Brumbál odmlčel a vážně je pozoroval.
"Jiná než co?"
"Než být silnější než on."
"Ne. Jistěže není. Ten, kdo ho porazí, musí být silnější. Ovšem skutečně silnější, po všech stránkách. Nejen v síle, rozumíš mi?"
James zavrtěl hlavou.
"Musí být schopný odolat touze napravit celý svět, nejen porazit Nepřítele," odpověděl vážně Will.
Brumbál se na něj usmál. "Velmi správně, chlapče, začínám chápat, proč Joshuovi osud postavil po bok právě tebe. Tvůj otec takový byl, Jamesi, ale Joshua je jiný. Ovšem nejen proto považuji za dobré, že vyčkává. Co řekl jako důvod vám?"
"Že ještě není čas," ušklíbl se James.
"A taky, že smrt Nepřítele nemusí znamenat jeho skutečnou smrt," doplnil jej Will.
"Což zní velmi logicky," přikývl Brumbál. "Nevrátil se Gellert již jednou?"
"Ale on je Vyvolený! On to zvládne! Vždyť o tom bylo to proroctví!"
"Zvládne, nepochybně," přikývl Brumbál. "Až přijde čas. Věř mu, Jamesi. A stůj mu po boku, oba mu stůjte po boku. Myslím, že oba vás bude potřebovat, třebaže každého jinak."
"Vy mu věříte? Před chvílí jste tak docela nezněl," zeptal se James.
"Věřím, ano, věřím. A doufám."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama