22.1 Passing Bells

23. července 2017 v 17:28 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
Passing Bells
Call for me
In my shroud
I'm sentenced to death

Passing Bells
Call for me
In my shroud
I wait for final call

When the morning comes
I will hear the death drums
Calls for me the last march
Calls for me the last march

At the dead's door
I will feel no agony
And I'll accept my destiny
I'll accept my destiny


For the last time
I will see the sky at morn
And walking towards ending
Walking towards ending

Still for hours left
Until I breathe my final breath
At last I will be free

Amberian Dawn

Písničku si můžete pustit zde.

"Drtivá většina vrahů vraždu odsuzuje a hodně z nich by za ni dávalo provaz." Aleš Jaluška, vězeňský kaplan z Valtic.

Brú na Bóinne; noc z 23. na 24. dubna 2013

Každá vteřina čekání na Briannu se vlekla jako čekání na popravu. Ticho přerušovaly jen kapky podzemní vody a Draco upadal do podivného pocitu neskutečna, které snižovalo jeho soustředění, aniž by jej činilo klidnějším. Snažil se naslouchat tichu vlhkých chodeb a zachytit kroky těch, o nichž doufal, že se jich nedočká. Bylo samozřejmě pravděpodobné, že použijí tišící zaklínadlo, ale v tom případě by ho mělo varovat některé ze strážních kouzel, které po cestě nastavili. Pokud je nezneškodní. Pokud se nepřemístí přímo sem, ačkoli Brianna tvrdila, že to možné není. Snad měla pravdu, doufal v to, protože jinak by neměli žádnou šanci. Brianna by neměla žádnou šanci, opravil se. Jemu nic nehrozilo, ne teď, když spolupracoval s Duanem, když mu řekl, v podstatě dobrovolně, že se s Briannou spojil jen proto, aby zjistil, co přesně chce udělat. Samozřejmě jen proto, aby jí v tom zabránil. A může to díky dárečku svého drahého kmotra kdykoli zopakovat i pod Veritasérem, ujistil se v duchu, protože určité části jeho já se cítily velmi nejistě a musel se ovládat, aby ihned, bez ohledu na cokoli, nerozdrtil kuličku s přenášedlem a nezmizel.
Neudělal to, protože by to bylo zbabělé; a být zbabělým se nesrovnávalo s jeho představou Malfoye, s jeho představou sebe samého, jakým by měl být. A byl si vědom i své odpovědnosti vůči ostatním, protože pokud šílené plány Strážců nezastaví on s Briannou, kdo tedy? Bylo jeho povinností se o to pokusit
Víření myšlenek, jejichž rozpornost si snad skutečně neuvědomoval, protože ji vidět nechtěl, přerušilo až varování strážného zaklínadla. Srdce se mu rozbušilo a ruce roztřásly, když drtil Brianninu perleťovou kuličku. Proti svým instinktům i vůli - a přestože věděl, že toho bude litovat - použil tu lehčí, bez přenášedla, protože Malfoy není zbabělec.
Brianna zareagovala ihned. Překotně bušící srdce neuhodilo více než desetkrát a v dlani se mu objevilo to, pro co sem šli. Semínko bájného stromu, v jehož existenci do poslední chvíle tak docela nevěřil, poznal s naprostou jistotou. Zářilo krásou jiného světa, nepopsatelnou, nevýslovnou a naprosto cizí. Musí se přemístit a zničit ho. Měl by je zničit, je jeho povinnost to udělat. Tím by jednou provždy zabránil návratu Starších; nyní, když semínko svíral v dlani, nepochyboval, že staré svitky hovoří pravdu. Jenže… pokud jsou proroctví pravá, svou cestu si najdou, ne? Takže by se vrátili bez ohledu na to, co udělá… Nadechl se a vydechl. Sevřel kolem semínka prsty. Cítil z něj energii, sílu, jíž bylo těžké odolat, klid a opojení a pochopil, že něco tak vzácného zničit nedokáže. To nebyla zbabělost, ujišťoval se, když rozevřel pravou dlaň a pozoroval stříbrnou krásu artefaktu staršího, než si dokázal představit, zatímco v levé sevřel perleťovou kuličku s ukrytým přenášedlem. A Liadán se svou suitou se blížila, jenže jemu to v tu chvíli bylo jedno, protože se nebyl schopen soustředit na nic jiného než na semínko bájného stromu a na iracionální touhu ho vidět vyrůst.
Stál, opřen o zeď, neschopen udělat vůbec nic a pohyb Liadán, která se k němu blížila pevným a neúprosným krokem, obklopena Strážci a Strážkyněmi s vytaženými hůlkami, se mu zdál zpomalený. A když k němu došla a natáhla dlaň po stříbrném oříšku, tak zvedl svou a pomalu jí jej odevzdal. Myšlenku na to, že by se snad ještě stihl přemístit, rychle potlačil. Pokud by se mu nepodařilo uniknout, byl by to důkaz zrady, a tedy rozsudek smrti. Jeho jediná šance byla hrát roli, kterou si pro tento případ připravil.
"Nikdy jsem neměl v úmyslu jej zničit, vznešená Liadán, vnučko Treasy," pronesl klidně a vložil nejvyšší Strážkyni semínko do dlaní. A srdce jej bolelo, že o ně přichází, avšak nelitovalo, že je nezničil, ačkoli jeho rozum si uvědomoval, že selhal. "Právě proto jsem zde. Jste tu právě včas," dokázal se pousmát.
"To si ještě ověříme. Prozatím jsi zatčen, Gannone, vnuku Ailbe," odpověděla Liadán bez jakéhokoli výrazu. Aniž by jim musela pokynout, přistoupili k němu čtyři Strážci, jejichž jména si v té chvíli nedokázal připomenout - a byla snad důležitá? Nebránil se jim, odevzdal jim hůlku a nechal se spoutat stříbrnými řetězy, o nichž si byl jist, že působí i proti bezhůlkové magii, aniž považoval za nutné to zkoušet. Slyšel, že takové mají v Azkabanu. Takové měl tedy i jeho otec, než zemřel, zamrazilo jej. Ale on zde nezemře, vše se vysvětlí, vše dokáže vysvětlit, tak jako dosud vždy dokázal. Nesmí o tom pochybovat, protože pak je o své nevině nepřesvědčí.
Ne, nepoddá se pochybnostem a malomyslnosti. Místo toho zvedl s předstíraným klidem a sebejistotou hlavu a podíval se zpříma do očí Liadán. "S Duanem, synem Bláithín, jsi hovořila?"
Liadán neodpověděla, jen si ho bez výrazu měřila. Pak se otočila k několika ženám, které vycházely ze Síně Dedannanských se spoutanou Briannou. "Jsi zatčena, Brianno, dcero Keelan."
Brianna mlčela, jen se dívala na Draca a v jejím obličeji rozpoznal zklamání. Ovšem strach, který začal vítězit nad jeho odhodláním být Malfoy a který jej ochromoval a pohlcoval, když jeho přesvědčení, že jemu žádné nebezpečí nehrozí, sláblo a rozpouštělo se pod bezvýrazným pohledem Liadán jako sníh na jarním slunci, strach v jejích očích neviděl.

………

Bradavice; 24. března 2013

"Času příliš nazbyt nemám, Burtone, ale na tebe si ho samozřejmě udělám," pokynul Snape klidně bystrozorovi, který snad byl jeho přítelem, a soustředil se na absolutní klid v myšlenkách i pocitech. A klid jej zaléval, ledový příval vody, jímž skrýval své myšlenky i děs vždy, když to bylo potřeba.
"Víme už, kdo zabil Hanka Kirkea, Severusi," vyřkl Burton Battley slova, která Snape očekával, sotva osaměli v jeho kabinetě. Na ledovém příkrovu Snapeovy mysli ani na jeho výrazu tváře však nic nezměnily.
"To je dobře, konečně utichnou řeči o tom, že to udělal Joshua."
"Takový řeči jsem neslyšel," zvedl Burton obočí, ale Snapeovy obavy ani nepotvrdil, ani nevyvrátil. A on dál čekal jako odsouzenec k smrti na konečný ortel spravedlivého, a tedy neúprosného soudce.
"Nejsi ze Zmijozelu," pokrčil v lhostejném gestu rameny. "Jistěže ti nic neřeknou. Mohu ti něco nabídnout?" vstal v pošetilé snaze ještě o chvíli oddálit ten moment, kdy bude vědět.
"Nezajímá tě, kdo to udělal?"
"Přišel jsi přece proto, abys mi to řekl," odpověděl s pečlivou lhostejností. "Tak začni, když jinak nedáš. Ovšem, je to skutečně jisté?"
"Docela dost. Kirke byl před svou smrtí v domě Flory Carrowové. Znáš ji?"
Snape pocítil nesmělou naději. Pokud je ve hře Flora Carrowová, nemá s tím Joshua nic společného. Snad. Výraz však nezměnil a pokrčil rameny. "Nepříliš dobře. Tichá, nenápadná, žije si jen pro sebe a svou zahradu."
"Myslíš, že patří k Smrtihlavům?"
"Na seznamu, který jsem dostal od Draca, nebyla. Je to Zmijozelka, Burtone. A neteř nezapomenutelné Alecto a drahého Amycuse. Samozřejmě že k nim může patřit, už jen z loajality."
Burton Battley přikývl. "Její hůlka spálila tělo Hanka Kirkea."
"Takže byl již mrtvý," přikývl pomalu. "Kdo to udělal?"
"Scorpius Malfoy."
Snape na chvíli zavřel oči. Narciso, selhal jsem v ochraně tvého syna a selhal jsem i v ochraně tvého vnuka. Jsou z nich vrazi. A Draco se nestyděl využít svého syna dokonce ještě dříve, než Lucius jeho a než Abraxas Luciuse. Omlouvalo to kohokoli z nich? Byla to jejich volba; přesto i tato selhání patřila na dlouhý seznam jeho hříchů. Podíval se na Burtona, který tiše vyčkával, a spojil špičky prstů. "Ovšem, takto to dává smysl. Takže Kámen odnesl Kirke Scorpiusovi. Teď už nejspíš bude u jeho otce." Nebo u Nepřítele, dodal v duchu.
"Scorpius Malfoy mi nikdy nepřipadal jako vrah. Ovšem ty jsi ho znal líp a nepřipadáš mi zvlášť překvapený."
"Nepřekvapilo mě to." Vlastně to ani nebyla lež, třebaže to neočekával. "Ovšem přesto - jsi si skutečně jistý?"
"Máme svědky, kteří viděli vcházet oběť do domu. Máme vzpomínku Flory Carrowový. Vyslechli jsme ji pod Veritasérem. Ale… řekni mi něco o tom klukovi, je toho podle tebe schopný?"
Snape chvíli přemýšlel. Scorpius Malfoy vypadal na první pohled něžně a nevinně. A přinesl do školy jed, aby zavraždil Joshuu. Neměl důvod o něm mluvit dobře. Ale nechtěl mu ani přitěžovat, a nejen kvůli slibu daném Narcise, nejen kvůli dávnému poutu, kterého jej k té prokleté rodině vázalo. Byl to především jeho student. A nebylo mu ještě ani čtrnáct let.
"Scorpius tvrdil, že to byla nešťastná náhoda, Severusi. Mluvil podle tebe pravdu?"
"Nevyslechli jste jej pod Veritasérem? Za těchto okolností -"
"Ještě jsme ho nezatkli. To, co máme, máme jen od Carrowový. Jenže ta na místo činu dorazila, až když byl ten kluk mrtvý. Řekla jen to, co jí tvrdil Malfoy: že se nepohodli a že do něho strčil. Upadl nešťastnou náhodou na roh římsy u krbu. Myslíš, že je Malfoy schopný úkladný vraždy?"
Malfoy? Jistěže, ušklíbl se v duchu Snape. Ale byl to Narcisin vnuk. "Nevím," řekl nahlas.
"Taky nevím. Dnes v noci ho půjdeme zatknout."
"Proč ten odklad?"
"Abysme připravili koordinovanou akci na všech pravděpodobných místech."
"Nemyslím, že budete úspěšní. Je nejspíš se svým otcem a při jeho zatýkání jste taky příliš úspěšní nebyli."
"Možná. Přesto se o to musíme pokusit."
"S tím souhlasím. Chceš po mně informace o místech, kde by se mohl skrývat? Proto jsi přišel?"
"Ne, proto jsem nepřišel. Ale… máš snad ještě jiný tipy, než jsi nám dával na Draca Malfoye?"
"Ne," odpověděl okamžitě a téměř pravdivě. Řádu už řekl o všech tajných malfoyovských skrýších, o nichž věděl. Kromě Annet, samozřejmě. Jenže o Annet kvůli Fidéliu hovořit nemohl, ani kdyby chtěl. "Tak proč mi to všechno vykládáš, Burtone? Ne, že bych si tvé důvěry nevážil, ovšem jsem si vědom toho, že podléháš služebnímu tajemství. Pokud nechceš, abych ti pomohl při zatýkání Scorpiuse Malfoye, pak nerozumím, proč jsi tu."
"Neřek jsem, že tu nejsem proto, abys mi pomohl se zatčením Malfoye. Vlastně to je oficiální důvod, proč tu jsem."
"Oficiální." Snape se pohodlně opřel o opěrku svého oblíbeného křesla a složil paže na hrudi. "Pokračuj."
"Pokud to nebyla nešťastná náhoda - a pokud shledají pana Malfoye natolik rozumným, že bude souzen jako dospělý, a to je fakt pravděpodobný, Severusi, tak nevyjde z Azkabanu do konce života."
"Ovšem to se stane jen v případě, že je skutečně vrah. To je, myslím, náplň tvé práce. Chytat vrahy," pokrčil Snape rameny.
"Je mu třináct let. Myslím, že právě ty bys mohl mít pochopení."
Snape se na něj překvapeně podíval, ostnu, jehož bodnutí proti své vůli ucítil, se rozhodl si nevšímat. Oba přece věděli, že má pravdu. Vrah by měl mít pochopení pro vraha. Logické. Jenže Scorpius chtěl zabít i Joshuu. Ovšem to by přece nemělo nic měnit na tom, že je jen dítě, které zmanipuloval jeho vlastní otec. "Co po mně chceš?"
"Abys o tom přemýšlel. A udělal, co budeš považovat za správný."
"Je to přece v tvých rukách," měřil si jej a přemýšlel, jestli nejde o léčku.
"Ne tak docela. Nevyšetřuju případ sám, důkazy v týhle fázi nedokážu zničit. Myslel jsem, že… neměl jsi k rodině Malfoyů, tedy k některým jejím členům, docela blízko?"
"Pokud jsem jim cokoli dlužil, tak jsem to bohatě splatil," zavrčel Snape. "Ne že by ti do toho cokoli bylo."
"Ne, nic mi do toho není. Jde jen o tvoje rozhodnutí. Vůbec nic mi neříkej, Severusi."
Bez dalšího vstal a opustil jeho kabinet.
A Snape seděl a zíral do plamenů krbu, stále nerozhodnut, co si o Burtonově nevyřčené žádosti myslet. Po několika okamžicích zavrhl možnost, že by to byla léčka. Burton ho varoval, když jej přišel vyslýchat s Veritasérem, celou dobu, co ho znal, se choval zcela férově; nebyl důvod mu nedůvěřovat.
S největší pravděpodobností nejmladšího Malfoye dnes v noci nechytí. Byl by hlupák, kdyby zůstával doma. Jenže vyloučit to nemohl. Chlapec mohl pošetile spoléhat na to, že zakrytí stop jeho zločinu je dostatečné. Mohl se stydět říci své matce a babičce o tom, co udělal, to bylo dokonce velmi pravděpodobné. A pokud si ho neodvezl Draco… ve skutečnosti by ho zatknout mohli.
A Scorpius Malfoy byl jeho student, třebaže bývalý. Syn jeho kmotřence. Vnuk jeho… vnuk Narcisy. Jenže přesto neměl nejmenší chuť pomáhat chlapci, který chtěl zavraždit Joshuu. Proč by měl? Copak ještě po těch letech dluží cokoli Narcise za tu jednu jedinou noc na Annet? Ne, tento dluh je splacen. A ze Scorpiuse vyrůstá chladnokrevný zločinec; nevěřil v tu naprosto nepravděpodobnou náhodu jako opsanou z laciných románů, co četla jeho matka, když byla střízlivá. Pokud je po svém otci, pokud je po svém dědečkovi, pokud je Malfoy - a on je Malfoy - tak je mnohem pravděpodobnější, že Kirkea zavraždil, aby zametl stopy. Ovšem pokud Scorpiuse chytí, použijí nitrozpyt - a nejmladší Malfoy nebyl v nitrobraně dostatečně dobrý, jak sám docela nedávno zjistil, takže přijdou na jeho pokus zavraždit Joshuu. A to by znamenalo ne možnost, ale jistotu doživotí v Azkabanu, nebo dokonce i polibek mozkomora. Smrt duše, třebaže ne těla, nejstrašnější trest, který si dokázal představit. Je správné takto trestat třináctileté děti? Nebyl si jist, ale chápal, že tohle bylo důvodem, proč za ním Burton přišel, chápal, proč mu to vadilo, třebaže nebyl ve vztahu k dětem nikdy sentimentální. Ale byly to děti, ne zmenšené kopie dospělých - a kdo by měl dostat druhou šanci, když ne ony? Brumbál by v tomto měl jasno. Jenže on nebyl Brumbál, a ve skutečnosti žádného napraveného zločince neznal, nevyjímaje z toho ani sebe.
Jenže bylo tu ještě něco jiného: Nepoužijí jen nitrozpyt, ale i Veritasérum. A nemohl vyloučit, že Draco se se Scorpiusem podělil o protijed proti Veritaséru, on by to na jeho místě udělal. Ovšem pokud by tomu tak bylo, přijdou na to, že antisérum existuje. A jeho obrana z vraždy Dolores Umbridgeové se sesype jako domeček z karet.
Dobře tedy, zajde za Narcisou. Byl to koneckonců jen nedospělý chlapec.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama