17.3 Markétce

20. listopadu 2016 v 13:41 | Richenza |  Kniha pátá: Poutník
Londýn; téhož dne

Harry čekal v předpokoji ministerské pracovny. McLaggen si dával načas. Pozoroval Jane Cattermoleovou zaměstnanou natolik, že mu nestihla věnovat ani pohled. Jejich dobré vztahy se od doby, kdy na něj a Romildu poslala svého šéfa, poněkud zkomplikovaly. Nejdřív vůbec nechápal, proč to udělala, ale brzy mu došlo, že to musela být z její strany žárlivost; určitě si myslela na McLaggena a ze své pozice si nemohla nevšimnout toho, že se zapletl s Romildou. Měl by se na ni zlobit, ale nedokázal to.
"Mohl bych tě požádat o sklenku vody, Jane? Vypadá to ještě na dlouho."
"Pan ministr je velmi zaneprázdněn, pane vrchní řediteli," řekla upjatě a hůlkou mu poslala džbán s vodou a sklenici. "Možná vás vůbec dnes nepřijme."
"Neměl bych spíš já důvod se na tebe zlobit?" řekl tiše. "Ale měla bys vědět, že se nezlobím."
Jane se začervenala, ale nezvedla hlavu od své práce, kterou beztak nejspíš jen předstírala. "Ministr mě chtěl vyhodit."
"Jak jsi ho přesvědčila?"
"Do toho vám absolutně nic není, pane vrchní řediteli," stiskla rty Jane.
Harry si vzdychl a už se na nic neptal. Jane měla pravdu. Nic mu do jejích vztahů s McLaggenem nebylo.
"Není to tak, jak si myslíte," řekla po další čtvrthodině úmorného čekání Jane.
"Nic si nemyslím."
"Omlouvám se," zamumlala po chvíli. "Je mi opravdu líto, jestli jsem vám způsobila nějaké nepříjemnosti."
"Už jsem řekl, že se nezlobím. A nebylo to tak, jak sis myslela."
Jane se zapýřila. "Nemusíte mi nic vysvětlovat. Bylo to ode mě hloupé, vždyť jste mi nikdy nic -" zarazila se a Harrymu pomalu začalo docházet, že to nejspíš nebyl Cormac, kvůli komu to Jane udělala. "Ministr mě volá," vysvobodil ji naštěstí pro oba malý ptáček na jejím psacím stole.
Otevřela dveře a po chvíli vyšla. "Pan ministr vás očekává. Přeji vám hodně štěstí," pousmála se na něj nesměle.
Harry si vzdychl, ale nepříjemnou epizodu s Jane se rozhodl neřešit. Vešel a zavřel za sebou dveře. Cormac seděl za zbytečně velkým psacím stolem, za hradbou stohů dokumentů, a tvářil se stejně upjatě a nepříjemně, jak tomu bylo na začátku jeho ministerské funkce.
"Posaďte se, pane vrchní řediteli," začal McLaggen formálně. "Žádal jste o přijetí, předpokládám, že kvůli té vaší zprávě. Chcete mi snad sdělit něco, co nemohlo být napsáno?"
"Děkuji za přijetí, pane ministře," odpověděl mu Harry stejně formálně, když se posadil. Dával si však záležet na tom, aby nezněl ani ironicky, ani provinile. "Přišel jsem se především omluvit. A vysvětlit -"
"Můžete mi specifikovat, za co přesně se omlouváte?"
"Za Romildu. Nebyl to její nápad."
"A čí nápad to byl, mi řeknete? Protože ať už si o vás myslím cokoli, nedomnívám se, že byste byl schopný takové podlosti," řekl chladně McLaggen.
Harry se nadechl. "Ničemu by neprospělo, kdybych to prozradil. A pokud jde o mě… nemyslím, že je až tak důležité, jestli jsem to navrhl, nebo jen akceptoval."
McLaggen si ho s pečlivým ovládáním měřil.
"A chtěl jsem také říct… to, co jste viděl -"
"Naprosto mě nezajímá, co s kým slečna Vaneová má."
"Měl byste vědět, že bez ohledu na to, jak to začalo, tak teď -"
"O tom nechci mluvit."
"Miluje tě."
"Mlč. Mlč!" Cormac vstal a začal přecházet po pracovně. Po chvíli se vrátil a posadil se už ne na své místo, ale naproti Harrymu. "Tohle ti připadá důležitý, Harry? Skutečně? Kvůli tomu jsi přišel? Jenže milostný život tvůj, Romildy, a dokonce ani můj není nic ve srovnání s tím, čemu musíme čelit. Měl jsem za to, že se mnou chcete mluvit o nebezpečí, kterému čelíme, pane vrchní řediteli," vrátil se McLaggen znovu k formálnímu tónu.
"Jsem rád, že nebezpečí už nezlehčujete," udržel klid Harry. "Nemyslím si ale, že mezilidské vztahy jsou nedůležité. Tohle nesmí stát mezi námi, zejména když to není pravda."
"Pravda?" podíval se na něj ostře McLaggen. "Vy máte tu drzost hovořit po tomhle o pravdě?"
"Mezi mnou a Romildou nic není."
"Už jsem řekl, že mě to nezajímá!" zasyčel McLaggen.
"Rozumím tomu dobře, že zde není důvod, aby byly narušeny naše vztahy?"
"Naše vztahy jsou vynikající," ušklíbl se McLaggen. "Naše země to potřebuje a já jsem si toho plně vědom."
Harry přikývl. "Vážím si toho. To byl ostatně důvod Romildiny mise. Nikdo vám nechtěl ublížit. Potřebovali jsme vás přesvědčit a získat vaši důvěru."
"A co vaše důvěra? Přesvědčil jsem ten váš ptačí klub, že opravdu nehodlám Británii škodit?"
"Věřím, že nehodláte Británii škodit, a nejen já, ačkoli si nejsem jist názory všech. Ale to ještě neznamená, že objektivně neškodíte."
"Někdy si říkám, kde se ve vás bere tolik drzosti," řekl spíš unaveně než rozzlobeně McLaggen.
"Někteří to nazývají nebelvírskou odvahou," podíval se na něj klidně Harry. "Přesvědčte mě, že se mýlím."
"A jak přesvědčíte vy mě, pane Pottere?"
"Skutečně mi stále ještě nedůvěřujete, pane ministře? Stále si myslíte, že to, co jsem říkal, jsem přibarvoval na černo kvůli tomu, abych byl zvolený do funkce, o kterou vůbec není co stát?"
Cormac se téměř neznatelně pousmál. "Co si tedy představujete jako důkaz?"
"Nejde o důkaz. To přece není zkouška, ale… jsou věci, co jsou objektivně potřeba," začal Harry pomalu.
"A o tom, co je objektivně potřeba, rozhodnete vy? Nebo snad pan Virdee?"
"Považujte to jen za návrhy, pane ministře," nenechal se vyvést z míry Harry. "Je jen na vás, zda skutečně chcete získat naši důvěru."
"Povídejte," mávl Cormac rezignovaně rukou.
"Nejdříve… Je třeba, aby se Gawain Robards stal opět vrchním ředitelem odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů."
"Proč?"
"Nestačí, že byl nespravedlivě odvolán za to, že hlasoval pro mě? Že muže jeho schopností a pověsti je na místním oddělení Godricova dolu poněkud škoda?"
"Je členem Řádu?"
"A je to překážka?" podíval se na něj pátravě Harry.
"Ne. Chci jen znát skutečný důvod."
"Tohle jsou skutečné důvody. Ovšem třetím skutečným důvodem je, že je naprosto nezbytné mít zajištěné Bradavice lidmi, o kterých nemáme pochyby. Za současného vedení bystrozorů mohou ti, kterým důvěřujeme, sloužit jen ve svém volném čase."
"Kdežto za vašeho vedení jste si své soukromé záležitosti řešil v rámci pracovní doby svých podřízených?"
"Nejsou to moje soukromé záležitosti."
"Důvod mi vysvětlíte?"
"Zatím ne. To není otázka důvěry či nedůvěry, ale… ani členové Řádu nevědí všechno, ani za Brumbála nevěděli. Není to bezpečné."
"Ale já jsem ministr."
"Respektuji to."
"Skutečně?" neskrýval ironii Cormac. "Takže: Gawain Robards do funkce, ochrana Bradavic těmi, které Řád považuje za důvěryhodné? To bude stačit, nebo máte další nezávazné návrhy?"
"Považuji za nezbytné vyslat Percyho Weasleyho jako kouzelnického atašé na velvyslanectví ve Spojených státech. Pokud jde o jiné důvody než to, že byl odvolán také jen kvůli tomu, že hlasoval pro mě - Percy Weasley je inteligentní a společensky obratný, stejně jako jeho manželka, navázali v Americe výborné kontakty a Ameriku potřebujeme."
"Byla vaše povinnost ji získat."
"Očividně jsem selhal. Potřebujeme stálé zastoupení. Osobní dlouhodobé kontakty."
"A kdo převezme jeho důležitou misi v Bradavicích?" ušklíbl se Cormac.
"Před chvílí jste mluvil o prioritách, pane ministře. Je snad vaší prioritou, kdo bude učit historii? Hermiona to mimochodem zvládne výborně."
"Madam Snapeová na to nebude mít čas."
"To ovšem není naše starost. Když nebude chtít, jsem přesvědčen, že vedení školy někoho najde. A když jsme u Bradavic, Snape musí zůstat v Bradavicích."
"Ne," sevřel rty Cormac. "Nenechám ho tyranizovat další generace studentů. Už dávno měl odejít, nechápu, že právě vy tomu nerozumíte."
"Já tomu rozumím. Ale… on je…" zaváhal, pak se nadechl a větu dokončil: "on je součástí ochrany Bradavic. A ochrana Bradavic je naprosto klíčová."
"Z důvodů, které mi nechcete říct."
"Které nemůžu říct."
"S tímto nesouhlasím."
Harry si vzdychl, ale dál nenaléhal. "Znamená to tedy, že s ostatním souhlasíte?"
Cormac nakrčil čelo. "Souhlasím s Percym Weasleym. Máte pravdu, že bychom měli mít stále zastoupení při mudlovských velvyslanectvích, alespoň v hlavních zemích. Chci, abyste navrhl vhodné osoby i do dalších zemí, minimálně do Austrálie, Indie, Číny, Ruska a u Grindelwalda."
"U Grindelwalda? Jeho korunovaci jsme neuznali."
"Ale jeho jmenování princepsem jsme nenapadli. Je oficiální hlavou Evropy, musíme se k tomu postavit."
"Mudlovská velvyslanectví v jednotlivých evropských zemích -"
"Není nás tolik, abychom měli své stále zastoupení všude. Ale u princepse chci mít oficiálního člověka."
"Bude to nebezpečné. I pokud jde o Rusko."
"To mi je také jasné. Máte nějaké návrhy?"
"Promyslím to. Ideální by byl někdo, kdo je příbuzný s některým ze Smrtihlavů, ale můžeme ho vnímat alespoň jako neutrála. Jako třeba Artan Blishwick."
"Tím bych mu zároveň nabídl důstojnou pozici," pousmál se Cormac.
"Nesmí to být můj návrh, oficiálně navrhnu někoho jiného."
"Dobrý nápad."
"Bylo by fajn, kdyby si mysleli, že mě nesnášíte. Naše vztahy byly v poslední době poměrně korektní, a to by vás mohlo ohrozit. Byl jste zvolen i s jejich hlasy."
"Vím. Myslím, že tohle mi nebude činit zvláštní potíže. Rusko?"
"Mám jeden nápad, ale nejdřív si chci některé věci ověřit."
"Dobře."
"A Gawain Robards?"
"Nechám si to projít hlavou."
"Děkuji," vstal Harry.
"Málem bych zapomněl, pane vrchní řediteli. Příští pátek se koná porada premiéra, pana Finche, to je - "
"Vím, kdo je pan Finch," přerušil ho Harry.
"Tím lépe. Přítomen bude i pan Jimmy Peakes. A pozval jsem i pana Virdeeho."
"Oba? A koho z nich považujete za šéfa oddělení zpravodajců?"
"Koho vy, pane Pottere?"
"Můj názor v tomhle není důležitý."
Cormac se pousmál. "Tím si zdaleka nejsem jist. Potřebuji oba. A potřebuji, aby spolupracovali."
Harry přikývl. "To je i mým přáním."
"Bude tam i mudlovský ministr zahraničních věcí, takže očekávám i vaši přítomnost."
"Budu tam, pane ministře.
"Harry?" zastavil ho, když už téměř sahal po klice dveří. "Jsem Cormac. Mohl bych ti navrhnout obnovení našeho tykání? Samozřejmě jen v soukromí, protože naše vztahy se nyní výrazně zhoršily."
"Ano, zhoršily," usmál se Harry. "Velmi rád tvou nabídku přijímám, Cormacu."

zpět / dále
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama