5. 1. Forever Young

31. srpna 2013 v 22:51 | Richenza |  Kniha druhá: Proroctví

May God bless and keep you always
May your wishes all come true
May you always do for others
And let others do for you
May you build a ladder to the stars
And climb on every rung
May you stay forever young

May you grow up to be righteous
May you grow up to be true
May you always know the truth
And see the lights surrounding you
May you always be courageous
Stand upright and be strong
And may you stay forever young.

May your hands always be busy
May your feet always be swift
May you have a strong foundation
When the winds of changes shift
May your heart always be joyful
And may your song always be sung
And may you stay forever young

Joan Baez

Písničku si poslechněte zde.
Londýn; 31. srpna 2010

Ve starobylém domě na Grimmauldově náměstí bylo toho dne rušno. Krátura dostal večer od Harryho za úkol vše zorganizovat tak, aby všichni stihli odjezd Bradavického expresu, a teď se snažil svého úkolu úspěšně zhostit.
V kuchyni na stole voněla káva, kakao i čaj, na stole ležely opečené tousty, máslo, med, marmeláda, fazole v tomatové omáčce, grilované párky, vajíčka na slanině, jablečný koláč a Krátura se právě snažil dostat ke stolu všechny strávníky.
"Pane Jamesi, je čas, vstávejte."
James vytřeštil oči. "Kolik je hodin? Stihneme to?"
"Máte čas, pane Jamesi. Bude devět hodin. Snídani vám Krátura připravil."
"Kde mám hábit? Nemůžu najít svůj hábit. Kráturo, kde je, nevíš?" Joshua rozespale mžoural, když Krátura lusknutím prstů roztáhl těžké husté závěsy a do ložnice se nahrnulo ostré denní světlo. Jak je možné, že spali tak dlouho? Večer dlouho nemohli usnout. Nejdříve opožděná oslava narozenin strýčka Harryho a pak si ještě v pokoji s Morganem a Jamesem povídali dlouho do noci. Stejně byl však přesvědčený, že nedokáže usnout. A teď málem zaspali.
"Tady je, pane Joshuo. Pojďte snídat, pane. Krátura vše zařídil. Krátura pro své mladé pány udělá všechno."
Když děti seběhly dolů do kuchyně, rodiče tam už seděli. Krátura se kolem všech otáčel, každému, tedy téměř každému, pomáhal. Velmi zdvořile se choval nejen k Harrymu a Ginny, ale i ke všem členům rodiny Flacků, kteří tu také strávili na pozvání Harryho noc, aby mohli bez problémů vyprovodit svého nejstaršího syna Morgana do školy. Jen Hermionu okázale ignoroval, dával si však pozor, aby se jí ani slůvkem nedotknul, ani pohledem nezavadil. Joshua věděl od matky, že Krátura nemá rád čaroděje narozené mudlovským rodičům a že musí oceňovat to, že se k ní alespoň chová neutrálně, když se už nedokáže chovat zdvořile. Joshuovi to samozřejmě vadilo. Ale ještě více ho udivovalo, že přes svou nechuť k jeho matce dokázal být Krátura k němu velmi uctivý. Choval se, jako by byl jeden z jeho pánů. Dříve si to nikdy neuvědomil, až nyní, když mohl srovnávat Kráturovo chování k němu, k členům rodiny Potterů, Flacků nebo ke své matce. Měl teď však jiné starosti, nelámal si s tím proto hlavu a rychle do sebe házel snídani.


Na září bylo toho dne nezvykle chladno a na Londýn i nezvykle jasno. Na nádraží mířily davy cestujících, v dopoledním spěchu si nevšímali ani většího počtu zvláštně oblečených lidí. Joshua, James i Morgan obratně se proplétali mezi lidmi. Všichni tři vezli vozíky plné zavazadel. S nimi se snažili udržet krok ostatní členové jejich rodin.
"Tati, pospěšte si, my to snad nestihneme!" otočil se jeden z chlapců.
"Neboj, Jamesi, co si pamatuju, tak jsme vždycky šli na poslední chvíli a vždy jsme to stihli. Jen jednou ne, ale to bylo…"
"Tím ho zrovna neuklidníš. Raději si pospěš," přerušila ho manželka.
"Tak jsme tady. Kdo to zkusí první?" Najednou byli chlapci rozpačití. První se nakonec osmělil James a ještě dříve, než k němu došli rodiče, zmizel v cihlovém sloupu. Za ním prošel Morgan s otcem, následován matkou držící za ruce Abigail a malou Madeleine, poté i Ginny s Albusem a Lily. Hermiona se zastavila nad Joshuou, který si už dobrých pět minut zavazoval tkaničku.
"Běž, mami, hned půjdu za tebou."
Rozpačitě se dívala na syna. Došlo jí, že je to pro něj jen záminka, aby zůstal sám s Harrym. Obrátila se na něj s otázkou v očích.
"Já s ním dojdu, Hermiono."
Když Hermiona odešla, Harry se sklonil k chlapci. "Tak co jsi chtěl, Joshi."
"Strýčku Harry, James pořád říká… A Teddy taky říká… Ale co když mě nezařadí do Nebelvíru, jak říkají?"
"Ty se bojíš, že by pak nezůstali tvými kamarády?"
"Hm," přikývl chlapec.
"To by ale nebyli opravdoví přátelé, kdyby tě opustili jen proto, že jsi v jiné koleji. I Morgan nejspíš bude v jiné koleji. Ani členové Brumbálovy armády nebyli jen z Nebelvíru. A já jsem měl vždy přátele i z jiných kolejí, třeba Lenku Láskorádovou, Cho, Padmu…"
"Ale ne ze Zmijozelu, strýčku."
"Ty se bojíš, že budeš zařazen do Zmijozelu? Proč?"
"Proč ne," trhnul ramenem Joshua. "Vždyť nevím o svém otci nic. A pan Olivander…"
"Dobře, ale proč se toho bojíš? Joshuo," položil mu Harry na rameno dlaň. "Víš, že mě chtěl Moudrý klobouk nejdřív zařadit do Zmijozelu?"
Chlapec zavrtěl překvapeně hlavou. "A jak to, že nezařadil?"
"Nechtěl jsem. Pořád jsem si jen v duchu opakoval 'Ne Zmijozel, ne Zmijozel." Harry se zasmál. "Skoro to vypadalo, že by pro mě bylo lepší, kdybych šel tam. Ale to mě jen pokoušel. Zařadil mě tam, kam jsem chtěl." Harry se odmlčel. "Ale důležitější je něco jiného," sklonil až k Joshuovi a upřeně se mu zadíval do očí, "i ve Zmijozelu byli správní kouzelníci. Nezapomínej na to. Každá kolej má své dobré stránky. A víš co, Joshi? Co kdybys mi začal říkat Harry? Bez toho strýčka? Jsi už velký, ve škole tě budou oslovovat jako dospělého… Tak mezi námi chlapy…," usmál se Harry a podal Joshuovi ruku. Ten ji hrdě, i když poněkud rozpačitě, přijal.
Oba pak vstali a vydali se k cihlové přepážce.
"Strýčku Harry, teda, Harry," zastavil se chlapec ještě u přepážky. "Skutečně nevíš, kdo je můj otec?"
"Joshi, máma ti přeci říkala, že-"
"To je jedno, Harry. Když o tom nechceš mluvit." Bez dalších slov Joshua namířil vozíkem ke zdi.


Na nástupišti nebylo téměř vidět, všude bylo tolik páry, že se Joshua rozkašlal. Rozhlížel se, kde jsou ostatní. Dříve se ale zorientoval Harry a začal se prodírat davy až k poslednímu vagonu. Všichni se na něj a na Joshuu zvědavě dívali. Zase si myslí, že jsem jeho syn, pomyslel si Joshua a hrdě se napřímil. Když se připojil k matce, okamžitě jej přivinula k sobě, v tváři obavy.
"Všechno v pořádku, Joshi?"
"Jo, mami, neboj," okamžitě se vymanil. Nelíbilo se mu, že se tady přede všemi k němu chová jako k malému. "Ahoj Vicky," pozdravil půvabnou, jemně pihovatou dívku s velmi světlou pletí a zářivými, jen lehce načervenalými vlasy. "Ahoj Teddy."
"Ahoj Joshi, ráda tě vidím. Doufám, že budeme oba v Nebelvíru," usmála se na něj Vicky a otočila se znovu k Teddymu, s nímž si očividně měla po prázdninách hodně vyprávět.
Teddy ho přátelsky šťouchl do ramene. "O tom přece nikdo nepochybuje," usmál se povzbudivě na Joshe.
Toho to však vůbec neuklidnilo, spíše naopak. Přemýšlel o slovech Harryho. Moudrý klobouk mu dal vybrat. Může to tedy ovlivnit? Když si bude usilovně přát, aby byl v Nebelvíru, bude tam? Snad ano, když to říká Harry. K Harrymu cítil velký respekt, a nejenže ho obdivoval, měl jej upřímně rád. Často si představoval, že právě Harry je jeho otec, omyl pana Olivandera se mu zamlouval. Od Harryho bylo milé, že se jej snažil přesvědčit, že i ve Zmijozelu mohou být dobří kouzelníci. Tomu však Josh nevěřil. Co si pamatoval, tak ve všech příbězích, které poslouchali, ve všech dětských hrách, co v Doupěti hráli, byli zmijozelští prohnaní, nespravedliví, krutí… zkrátka zlí. Potomci Smrtijedů. Možná někteří z nich ne… Harry vždy hájil profesora Snapea, ale co o tom Josh věděl, jeho role se mu nezdála úplně jednoznačná. A z Teddyho vyprávění bylo jasné, že je stále stejně nespravedlivý, chladný a jízlivý, jak býval v historkách, které jim vyprávěli Harry nebo George. Jestli on má být tou výjimkou, potvrzením toho, že i Zmijozel může být dobrým, tak to Joshe zrovna nepřesvědčilo.
"Jamesi, a poslouchej učitele. A nemusíš být vždy tam, kde se bude něco dít, dobře?" domlouvala synovi Ginny.
Harry jej chytil za ramena. "Maminka má pravdu, ale Jamesi… nepřeháněj poslušnost, aby ostatní nezískali příliš velkou moc nad tvým životem. Zůstaň sám sebou. Řiď se svým srdcem, ale nezapomeň, že máš v hlavě taky mozek."
James bezmyšlenkovitě kýval, myslel očividně už na něco jiného a pokyny rodičů bral jako nutné zlo. Joshua však Harrymu soustředěně naslouchal.
Harry si všiml jeho pohledu a přátelsky jej poplácal po ramenou. Pak se podíval na Hermionu: "Nechci kluky samozřejmě navádět k neposlušnosti…"
Hermiona přikývla. "Já to chápu, Harry. Vím, jak to myslíš." Hlavou ukázala k vedlejšímu vagónu. Pára se na chvíli rozplynula a Harry uviděl zřetelně tři postavy. "Podívej, koho tu máme," usmála se. "To jsem nečekala, že taky Draco… Kdy to vlastně stihnul, nebyl po bitvě v Azkabanu?"
"Ne, vyšetřovali ho na svobodě a dostal pak jen podmínku. Ale že se hned po válce oženil, to jsem nepostřehl," odpověděl jí Harry.
"Vůbec nečtete noviny," vložila se do hovoru Ginny. "Oženil se až dva roky po válce. Vzal si Astorii, sestru Daphne Greengrassové. Tu si musíte pamatovat, byla z vašeho ročníku. Astorie byla dokonce ještě mladší než já, když se jí narodil Scorpius. Mimochodem, nechápu, kam na ta jména Malfoyovi chodí. Rita Holoubková to tehdy docela rozmazávala - aristokratičtí Malfoyové a nemanželské dítě, to bylo něco pro ni. Ale fakt je, že nás bylo po válce víc. Byla to taková zvláštní doba. Zadařilo se tehdy i Terry Bootovi a Levanduli," usmála se a trochu se začervenala.
Když si Draco Malfoy všimnul, že se dívají směrem k němu, jeho už tak vypnutá postava se ještě více narovnala a prkenně přikývl Harrymu na pozdrav. Na Hermionu se ani nepodíval.
"Ten malý je celý jako jeho otec," poznamenal Harry, když mu lehkým pokývnutím rozpačitě odpověděl. "Ten jeho aristokratický výraz, přezíravý pohled… Typický-" Harry se zarazil a větu nedokončil.
"Nechceš je snad proti sobě poštvat ještě předtím, než se stihli seznámit?" zareagovala Ginny.
"Vždyť jsem nic neřekl."
"Už je skoro jedenáct, měli byste nastoupit," podívala se Ginny nervózně na hodiny. "Nezapomeňte dát za nás pusu Nevillovi!" připomněla ještě Jamesovi, když se s ním loučila.
"Mami! Nemůžu líbat profesora!" obrátil James oči v sloup.
Joshua je přestal poslouchat a otočil se k matce.
"Mami, máme nějaké příbuzné z Irska?"
"Ne, o žádných nevím, proč?"
"A můj otec?"
Hermiona chvíli neodpovídala. "Já vlastně nevím, Joshi. Už jsem ti to říkala, nic o něm v podstatě nevím."
"Ale jak se jmenoval, to mi říct můžeš, ne?"
"Joshuo, běž, zmeškáš vlak."
"Tak mi to rychle řekni. Snad to jméno není tak dlouhý."
"Teď není vhodná chvíle, Joshuo."
Vlak už skutečně houkal, na nástupišti už byl s matkou sám.
"Proč ne! Tak kdy mi to řekneš?" vytrhl se matce, která jej ještě chtěla políbit, a bez rozloučení naskočil na schůdky vlaku.
Na schůdcích se ještě otočil, uvědomil si, že se nerozloučil s Potterovými. Zamával jim a zavolal na děti.
"Ahoj, Ale, Lily, uvidíme se o Vánocích. Budu vám psát. A taky mi pište." Usmál se na všechny, jen matce očima uhnul. Proč mu to nemůže říct. Určitě to ví. A jestli to neví, měla to zjistit. Je přeci čarodějka.


Hermiona jen stála a dívala se za odjíždějícím synem. Tolik mu toho chtěla říct. Srdce ji bolelo, takto si rozloučení nepředstavovala. Nemusel s tím začínat právě teď. Ale uznávala, že na to syn má právo. A že má právo se na ni zlobit.
Hrdlo se jí sevřelo. Cítila za něj úzkost. Odjíždí do světa dospělých, budou se k němu chovat jako k velkému, poprvé bude jen sám za sebe. Bude 'pan Granger'. Ponese odpovědnost za své činy, nebude jej moci ochránit ani ona, ani nikdo jiný z rodiny. Připadalo jí to příliš brzy. Vždyť je ještě malé dítě. Jak to zvládne? Co z něj bude? Ať se ti daří na tvé cestě, šeptala si pro sebe. Po tváři se jí začaly koulet slzy.
Harry ji vzal kolem ramen, druhou rukou k sobě přivinul Ginny, která měla také červené oči. "Tak holky, nebrečte. Jsou to velcí chlapi a zvládnou to."
"Já vím," odpověděla Ginny, otočila se a utřela si kapesníkem oči.
"Harry, Ginny, netušíte, proč se mě ptal na to, jestli máme příbuzné z Irska? Vždyť na to ani jeden z nás nevypadá. To spíš u tvojí rodiny, Ginny…"
Ta jen zavrtěla hlavou. "My máme příbuzné z Irska. Ale to asi nepotřebuješ slyšet."
"To určitě kvůli hůlce," vzpomněl si Harry. "Joshua ti nevyprávěl o tom, co se stalo u Olivandera?"
"Teto Hermiono, Josh skoro zboural celý obchod," zatahala Hermionu za rukáv Lily.
"Co se tam stalo? Jak to, že jste mi nic neřekli? A proč mi nic neřekl Joshua?" divila se Hermiona.
"Asi ses na to nezeptala, Hermiono," odpověděla Ginny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama