2.2. A Thousand Kisses Deep

31. srpna 2013 v 22:48 | Richenza |  Kniha druhá: Proroctví
Ministerstvo čar a kouzel; téhož dne

V jednací místnosti se sešel malý senát Starostolce, tedy tři jeho losem vybraní členové. Hermiona na dnešní jednání připravila dva případy - první, kdy neprovdaná čarodějka žalovala otce svého dítěte o výživné, byl projednán během necelých dvou hodin a již skončil. Druhý byl složitější - týkal se smrti malého dítěte, které onemocnělo dračími spalničkami. Přivolaný lékouzelník však k němu odmítl přijít, s odůvodněním, že to rodina zvládne sama. U dítěte se však objevily neobvyklé komplikace, zřejmě v důsledku setkání s mudlovskými spalničkami, a zemřelo. Rodiče žalovali lékouzelníka a chtěli, aby jej Starostolec potrestal. Za vhodný trest považovali odebrání oprávnění léčit děti.
Ke všem případům Hermiona vždy připravovala veškeré podklady, návrhy důkazů i návrhy rozhodnutí - členové Starostolce žádnou administrativní činnost nevykonávali, "pouze" rozhodovali. Hermionina práce tak byla velmi zajímavá. Rozhodně se nejednalo o práci sekretářky. Na ní bylo, aby případ zhodnotila z hlediska kouzelnického práva a ona byla tím, kdo do značné míry předjímal a ovlivňoval způsob, jakým členové Starostolce rozhodovali.
Projednání druhého případu trvalo skoro čtyři hodiny. Lékouzelník se bránil vzácností komplikací a tím, že mu rodiče nesdělili, že jejich dítě přišlo v posledních čtrnácti dnech do styku s mudlovským dítětem. Rodiče zase logicky namítali, že se jich na to lékouzelník neptal. Hermiona přednesla znalecké posudky, které před jednáním obstarala, a to i od mudlovského lékaře. Po shrnutí všech okolností případu vzhledem k dosavadní bezúhonnosti lékouzelníka i vzácnosti komplikací došla k závěru, že jediné, v čem lékouzelník pochybil, bylo, že se nezeptal rodičů na možnost nákazy mudlovskou formou choroby. Zákaz výkonu povolání označila za nepřiměřený. Navrhla proto povinné proškolení v mudlovských infekčních chorobách a pokutu ve výši tisíc galeonů ve prospěch nemocnice Svatého Munga. Členové senátu její návrh odsouhlasili.
Hermiona se usmívala. Cítila uspokojení, jako vždy, když byl případ rozhodnut podle jejího zhodnocení a doporučení.
Cestou do kanceláře přemýšlela, jestli konečně Joshua dostane svůj dopis. Stejně jako paní Weasleyová se domnívala, že zpoždění souvisí s tím, že se Josh narodil v Austrálii. Nesouhlasila s ní však v tom, že by měl kdokoli z nich jakkoli intervenovat. Neuplynulo zatím dost času, problém se určitě vyřeší sám. Navíc se nástupu Joshuy do Bradavic obávala - dosud se jí existenci nemanželského dítěte podařilo před veřejností utajit. O jeho existenci kromě rodiny věděli jen rodiče dětí z Ginniny školy, a ti nejenže slíbili, že budou mlčet, ale svůj slib překvapivě skutečně dodrželi. Když nastoupí do Bradavic, tak to určitě zjistí i Rita Holoubková, která ji neustále pronásledovala s "dobře míněnými" pokusy o publicitu. A nejen ona. Vlastně by bylo pro všechny jednodušší, kdyby Joshua nastoupil do Ayers Rock. Zjistila si, že je to velmi dobrá škola, která navazuje na nejlepší britské kouzelnické tradice; využívá však také dosud živé šamanské zkušenosti Aboriginů. Věděla však, že syn si zoufale přeje neopouštět své přátele a nastoupit do Bradavic. Byla proto rozpolcena mezi obě možnosti a rozhodnutí odkládala. Počká, z které školy dopis dostane. A pokud nedostane žádný do konce měsíce, promluví s McGonagallovou. Koneckonců, i kdyby byl Joshua v Bradavicích, ještě by to nemuselo znamenat, že Snape zjistí, že je to jeho syn.
"Mafaldo, byla byste tak hodná a objednala mi sendvič a salát? Dnes nestihnu nikam zajít na oběd, musím ještě prostudovat žádost o podmíněné propuštění Stana Silničky," zvedla spis silný skoro třicet centimetrů, který by bez použití kouzla ani nemohl držet při sobě, a ukázala jej své asistentce.
Mafalda, aniž by zvedla oči od rozdělané práce, mávla hůlkou a před Hermionou se objevil sendvič. "Máte ho připravený. Když jste se nevrátila do dvanácti, tak jsem ho pro jistotu obstarala."
"Díky, jste úžasná, jako vždy," odpověděla Hermiona s plnou pusou.
Mafalda Hopkirková se stala její asistentkou ihned při nástupu Hermiony na ministerstvo. Nejdříve z toho Hermiona nebyla příliš nadšená, měla z ní trochu ostych, protože se za ni vydávala při výpravě na ministerstvo s Harrym a Ronem. Navíc ji nepovažovala za zcela důvěryhodnou z důvodu, že ji za zcela důvěryhodnou považovala Umbridgeová. Nicméně časem zjistila, že je Mafalda zcela spolehlivá a loajální komukoliv, kdo je zrovna její nadřízený. Měla zvláštní schopnost, velmi cennou u asistentek, že si každého ze svých šéfů skutečně oblíbila nebo tak alespoň působila. Rozhodně nikdy o nikom z nich neřekla nic špatného, a to ani tehdy, když by jí to mohlo prospět. Travers byl její nadřízený, takže byl skvělý. Hermiona je teď její nadřízená, takže teď je skvělá Hermiona.
Když dojedla, zvědavě se pustila do čtení spisu. Na Stana Silničku si pamatovala, i když jej osobně neznala. Ale Harry o něm často hovořil. Jeho uvěznění před nástupem Voldemorta považoval za justiční omyl. Dokonce i tehdy, když jej Silnička mezi ostatními Smrtijedy pronásledoval při útěku z Kvikálkova, odmítl věřit tomu, že je skutečný Smrtijed. Použil na něj tehdy jen odzbrojovací kouzlo, byl přesvědčen, že je určitě pod Impériem a nechtěl jej proto zabít.
Jak se však Hermiona ponořovala více a více do četby dlouhého spisu, začala být přesvědčená, že se Harry mýlil. Kletba Impérius nikdy prokázána nebyla, naopak několik Smrtijedů vypovědělo, že se k nim přidal dobrovolně a že byl při akcích iniciativní. Ostatně, totéž vypověděl i sám Silnička pod Veritasérem. Jako důvod tehdy uvedl, že se narodil pro něco většího, než je být průvodčím v autobuse. Přeci jako čistokrevný kouzelník si zasloužil lepší pozici a jistě by jí dosáhl, kdyby mu v ní nebránili ti mudlovští šmejdi spřažení s krvezrádci.
Hermiona si vzdychla. Nebyl jediný, kdo se k Smrtijedům přidal z pocitu vlastní nedostatečnosti. Stan Silnička neměl nic - nebyl krásný, nebyl chytrý, nebyl silný fyzicky ani magicky, nebyl úspěšný. Ale byl čistokrevný. Byl více než ti mudlovští šmejdi. A na tom založil veškerou svou sebeúctu. A pokud v životě neuspěl, musela to být něčí vina - a viník se tu přeci sám nabízel. Právě z těchto průměrných, normálních kouzelníků se rekrutovali často ti nejaktivnější a nejkrutější Smrtijedi.
Když studovala jeho zločiny, jen ji to v tomto názoru utvrdilo. Bylo již pozdní odpoledne, ale ona četla stále bez přestávky dál - byla zvědavá, čím ten Smrtijed odůvodnil svou žádost. Silnička překonal její nejhorší očekávání. Jeho žádost byla plná poníženosti, neupřímnosti, předstírané lítosti. A zejména si chtěl svou svobodu vykoupit kýbly špíny, kterou házel na ostatní. On byl vlastně všude jen tak trochu do počtu, on nic nikdy neudělal. Ale jména, přesné činy i oběti ostatních, ty znal velmi dobře. Při čtení některých zločinů se jí dělalo zle, přestože byla za několik let práce pro Starostolec zvyklá na leccos.
Najednou zpozorněla. Smrtijed popisoval vraždu jedné rodiny čarodějů mudlovského původu, která se odmítla v době teroru podrobit ministerskému vyšetřování a raději se skrývala.

"Informace o tom, kde se schovávají, přišla anonymně. Asi některý z aktivních sousedů. Nebyla to důležitá rodina, otec původně pracoval jako prodavač, matka se asi starala jen o děti. Měli dvě nebo tři, nevzpomínám si přesně. Organizací akce byl pověřen Dolohov, byli tam taky Thorfin Rowle a Severus Snape. Dozvěděli jsme se to tehdy na poslední chvíli, původně jsme měli jít na jinou akci. A byl to právě Snape, který hned, dřív než se ostatní rozkoukali, vytáhl hůlku a všechny zabil. Byl na to fakt natěšenej. Věřte mi, kdybych moh', tak aspoň ty děcka zachráním, ale on… A mě zavřeli, a on si běhá venku. Já svých činů upřímně lituju. Byl jsem jen zneužitej chytřejšíma kouzelníkama. Jen jsem plnil rozkazy."

Hermioně se od srdce až do podbřišku rozléval chlad, přestože jí zima nebyla. Jak mohl! Přečetla si výpověď ještě jednou a začala jeho důvody chápat. Nemohl je zachránit. Nemohl zachránit všechny. Byl v pasti své úspěšné role a byl povinen tuto roli dohrát. Mohl je uchránit jen před utrpením, před zoufalstvím matky, která uvidí umírat své děti, mučit své děti. V některých situacích neexistují správná rozhodnutí. Jen špatná a ještě horší. A dělat taková rozhodnutím muselo být hrozné. Kolik jich musel udělat? Kolik lidí nemohl zachránit? Proč zachránil zrovna ji? Najednou měla výčitky svědomí z toho, že zrovna ona přežila. Čím si to zasloužila? Zavřela oči. Cítila se prázdná. Tak to však nechat nemůže. Nezaslouží si nové projednávání a vysvětlování. Nové vláčení tiskem.
"Mafaldo, prosím dojděte mi pro spis Thorfina Rowlea. Má ho na starosti Benjamin Coleman. Potřebuji si z něj ověřit nějaké skutečnosti."
"Jistě, Hermiono, spěchá to?"
"Ano, běžte hned."
Sotva Mafalda Hopkirková zavřela dveře, vytáhla Hermiona hůlku.
"Evanesco et correctio!" Část listu s výpovědí zmizela. Zbytek textu se přeskupil tak, že nebylo vidět, že byla ve spise dělána jakákoli úprava.
Hermiona, ještě stále bledá, zavřela spis, vytáhla brk a začala psát:

"Lítost se nejeví jako upřímná. Odsouzený se snaží pouze přesunout vinu na druhé, aniž pochopil, v čem se dopustil zavrženíhodného jednání, v čem spočívala jeho vina. Vzhledem k tomu je opakování jeho zločinů pravděpodobné. Z těchto důvodů nedoporučuji slavnému Starostolci propuštění Smrtijeda Stana Silničky."

Napsala datum, podepsala se a spis odložila.

……………………

Bradavice; téhož dne

Po dopoledním rozhovoru v ředitelně Snape odešel učit, dnes pro něj bylo skoro příjemné zabývat se studenty a jejich nešikovností. Po skončení vyučování návrat do ředitelny oddaloval. Odešel do laboratoře k sobě do sklepení a připravil Poppy do zásoby krvetvorný lektvar, přestože věděl, že ho má nejspíš dostatek. Musel ale nějak zaměstnat ruce, potřeboval dělat něco normálního, něco, co mu přinese alespoň pocit, že je vše tak, jak si navyknul.
Byl už večer, když se rozhodl vrátit do ředitelny a připravit zvací dopis pro posledního nového studenta příštího prvního ročníku. Jeho syna. Ten pocit byl nový a stále mu zcela nedocházel. Brumbál měl pravdu, potřeboval se s tím srovnat. A měl pravdu i v tom, že se zlobil na slečnu Grangerovou za to, že mu to neřekla. Celých jedenáct let vychovává jeho syna a on o tom nemá ani tušení! Přemýšlel, jak je to vůbec možné. Vždyť jí dal příkaz, aby připravila ten lektvar a ona mu to slíbila! A navíc, ona přeci nemohla jinak, než jej poslechnout, i když to tehdy ještě nevěděl. Jak to, že ho neposlechla?
Vzal hůlku a vložil do myslánky vzpomínku na noc a ráno, kdy Hermionu přinesl po tom hrozném večeru do bezpečí svého domu. Znovu prožil okamžiky, na které již téměř v šedivé jednotvárnosti a uklidňující pravidelnosti uplynulých deseti let téměř zapomněl.
Když z myslánky vystoupil, byl roztřesený. Účel, pro který to podstoupil, splnil - zjistil, že slečně Grangerové přikázal pouze, aby abortivní lektvar připravila, nikoli aby jej vypila. A nepochyboval, že přesně tak to vykonala. Proč jej ale nevypila? To skutečně chtěla mít dítě? Bylo to vrcholně nerozumné, zvlášť když tehdy vůbec netušili, jak válka dopadne. A nemínila s ním zůstat, to bylo zřejmé - ihned jakmile se vzpamatovala, své útočiště opustila a vydala se čelit znovu nebezpečí. Jejím motivům nerozuměl.
Přesto však jejího rozhodnutí nelitoval. Věděl, že početí dítěte byl zázrak, že to byl největší dar osudu, dítě osudu. A ona si tento dar chtěla nechat pro sebe. Měl by se na ni proto zlobit. Na to neměla právo.
V myslánce ale zjistil i něco jiného. Když se na sebe díval, jak jeho mladší já pečovalo o zraněnou dívku, cítil dojetí. Cítil soucit, touhu chránit to útlé děvče. Té směsici pocitů sám nerozuměl, bránil se však nazývat jej láskou. Měl pocit ztráty, že odešla, že ji nechal odejít. Že ji po celou dobu nekontaktoval, že se spokojil s pravidelným ujišťováním skřítek, že je v pořádku. Že se nikdy nezajímal o to, co to přesně znamená, jak vypadá její život. Že nikdy nezjistil, že má syna. To bylo neodpustitelné.
Nenávidí ho? Navenek se vše jevilo, že to zvládla, že je spokojená. Věděl o ní, že je v práci úspěšná, její vliv na ministerstvu rostl. Život slečny Grangerové vypadal úplně v pořádku. A jen oni dva věděli, že ve skutečnosti byl neúplný. Byla hrdá, nenechala se přemoci závislostí na muži. Chtěla být samostatná, nepokořená, a takovou zůstala. Zůstala nepřemoženou. Jak se ale liší vítězství od porážky, když svou výhrou ztratíš vše, co je v životě opravdu důležité? A to oba dva ztratili, teď už to věděl. Poraženi byli ve skutečnosti oba. To, co slečna Grangerová prožívala, to co oba prožívali, nebyl život, jen náhražka života - ani jeden nežil skutečný život. Netušil ale, zda to dokáže napravit. Vlastně si ani nebyl jistý, jestli to napravovat chce.
Konečně Snape vstal, ze skříňky pod Brumbálovým obrazem vzal odložený pergamen. Došel ke stolu, hůlkou otevřel jeho tajnou zásuvku a vyjmul Knihu studentů.
"Addo discipli novi," vykroužil ornament hůlkou nad knihou a pergamenem. Kniha se otevřela a údaje o jeho synovi obsažené v dopise se přenesly na poslední popsanou stránku knihy.
Vytáhl čistý pergamen, dotkl se jej hůlkou a na pergamenu se objevil zvací dopis pro Joshuu Grangera. Snape vytáhl brk a vlastnoručně, bez použití magie, jej podepsal. Složil jej do obálky, zapečetil a zavolal skřítka, aby jej ihned odnesl do sovince k odeslání. Nebude čekat na ráno. Jeho syn už čekal příliš dlouho.
Po celou dobu, co byl Snape v pracovně, jej pozoroval Brumbál. Nic neříkal, nechtěl jej rušit. Ze svého obrazu se však nevzdaloval. Snape konečně zvedl hlavu a zadíval se na laskavou a moudrou tvář bývalého ředitele.
"Slyšel jste někdy o manželství osudu? O dětech osudu?"
"Ano, Severusi. O Merlinovi se kdysi tradovalo, že byl dítětem osudu. A totéž se povídalo i o několika dalších, například Salazarovi Zmijozelovi nebo královně Boudicce, pokud hovoříme jen o Británii. Nikdo se však k tomu, z pochopitelných důvodů, příliš nehlásil."
"Joshua je dítětem osudu."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Zachovala se Hermiona správně, když pozměnila spis Stana Silničky?

Ano.
Ne.
Objektivně ne. Ale udělal/a bych totéž.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama